4. díl - Vídeň

26. ledna 2011 v 8:17 | Nikol |  © Povídky na pokračování

fa



















4. díl - Vídeň


Jak se jedna z nejlepších soudních antropoložek v zemi a uznávaný agent FBI ocitli v rytmickém městě vyhrávajícím Mozartovou melodickou muzikou?
Seelyho a Temperance zanesl do Vídně záhadný případ ztracené dcery, která údajně vzdorovala svému nešťastnému osudu ještě předtím než ji vůbec stihla zasáhnout samotná krutá smrt. Jelikož se jednalo o dceru šéfa z oddělení vražd na rakouské základně FBI, není se čemu divit, že byl případ přidělen chvályhodné Dr. Brennanové a agentovi Boothovi. Oba byli takřka poctěni, že jsou zapojeni do řetězce bizarního úmrtí. Do práce se s pořádnou náruživostí a zapáleností pustili ihned po svém příletu.

Jako první navštívili místo činu. Vešli do budovy Státní opery a zamířili rovnou do druhého patra rozlehlého, nově rekonstruovaného interiéru, jak měli domluvené s ředitelem operního domu po předešlém telefonátu. Pan Riesegross je skutečně očekával, stál u posledného balkonu na konci chodby a s rozpaky si prohlížel tělo oběti nebo spíš to, co z ní zbylo. Seeley si s panem Riesengrossem potřásl rukou a promluvil jako první:

S: ''Těší nás, pane Riesengrosse. Já jsem Seeley Booth, agent od FBI a tady to je moje partnerka, doktorka Temperance Brennanová z Jeffersonova institutu.''
R: ''Velice rád vás poznávám.'' podotýká ředitel a Temperance souhlasně přikyvuje.
T: ''Co pro nás máte?'' neotálí s otázkou Temperance, neboť pravý důvod, proč letěla přes oceán, jsou bezprostředně lidské ostatky.
Pan Riesengross jí uvolnil cestu, aby mohla oběť zblízka prozkoumat.
T: ''Obličejová část lebky nasvědčuje tomu, že šlo o mladou dívku...mezi dvaceti až třiadvaceti lety.'' uvádí charakteristické znaky.
S: ''Příčina smrti?'' táže se jí Booth.
T: ''Má výrazně narušenou žeberní chrupavku. Vrah ji musel s intenzitou udeřit ostrým předmětem do břicha. Několikrát za sebou.'' usoudí.
S: ''Ubití k smrti?'' konstatuje Seeley.
T: ''Patrně. Ať ostatky zabalí a pošlou do Jeffersonova ústavu.''
Seeley se obrátí na muže za sebou.
S: ''Prosím vás, můžete se o to postarat?''
Jeden z nich odpoví a dá se do práce.
S: ''A my si půjdeme vyslechnout možného podezřelého.''




Než se Seeley a Temperance opustí místo činu, zastaví je ředitel, aby jim učinil jistou nabídku.
R: ''Za dva dny pořádáme velkolepou slavnost, přesněji řečeno vídeňský operní ples, který se koná každoročně a vy jste srdečně zváni a mimoto...možná na něm najdete to, co hledáte.''
S: ''Děkujeme za pozvání. Přijdeme rádi, viď Kůstko?''
T: ''Zajisté.'' přesvědčuje je.
R: ''Tak by se nemělo říkat dámě.''
T: ''Já mu to říkám furt, ale copak mě někdy vnímá?''
Seeley se zmůže na pouhý laškovný pohled a víc již k tomu nedodá.

V domě podezřelého.
W: ''Lainey-Belle byla opravdu chytrá a talentovaná dívka. Byl jsem na ni patřičně pyšný.'' argumentuje dědeček oběti a dál pláče.
S: ''Neměla vaše vnučka nějaké problémy?'' vyptává se Seeley.
W: ''Ne, nepamatuju si, že bych ji někdy viděl smutnou. Sršel z ní optimismus. Víte, vracela se domů sice unavená a nevyspalá po týdnu na koleji, trénovala totiž na své taneční číslo..ale jakmile se trochu prospala, opět celá zářila. Těšila se z každého dne.''
S: ''A je možné, že před vámi měla tajnosti?''
W: ''Možné to je, ano. Občas se tvářila tajuplně. Trávila spoustu času se svou kamarádkou Heidi.'' sděluje fakta.
T: ''Můžete nám poskytnout kontakt na její kamarádku?''
W: ''Ovšem. Půjčím vám její telefonní diář.''
Pan Wilfried došel pro diář a Seeley s Temperance mezitím spekuloval. Když se vrátil do obývacího pokoje, předal Temperance onen zápisník. Seeley následně pokračoval ve svých otázkách:
S: ''Byla si s Heidi hodně blízká?''
W: ''Ano...často ji k nám vodila. Byla to moc milá holka, ale pak z nějakého neznámého důvodu k nám chodit přestala. Lainey-Belle mi nechtěla odůvodnit proč.''
S: ''Tak to nám prozatím postačí. Nebude vám vadit, když se porozhlídnem po jejím pokoji?''
W: ''Klidně, když vám to pomůže.''

Oba se tedy přesunuli do její ložnice vymalované do červena. V místnosti bylo poklizeno a vše pečlivě urovnáno na svém místě. Temperance prohledávala šuplíky, zda nenajde něco, co by se jim hodilo a Seeley se hlasitě zasmál poté, co otevřel mahagonovou skříň.
S: ''Kůstko, podívej. Seřazovala si šaty podle barev. Nastřídačku fialové a růžové.''
Temperance k němu přistoupila, nereagovala na jeho poznámku, namísto toho vytáhla zmačkaný dopis schovaný v samém rohu skříně, rozrolovala ho a začala potichu číst. Seeley se k ní naklonil, aby si jej také mohl přečíst. Potom, co dopis přečetli, na sebe nevěřícně pohlédli a Temperance pronesla:
T: ''Musíme si promluvit s Heidi.''

Autem se dopravili k domu druhého podezřelého. Vystoupili a před prahem zazvonili. Co nevidět jim otevřela pohledná slečna vyptávající se nevítaných hostů na jejich důvod návštěvy.
H: ''Jak vám mohu pomoci?''
T: ''Nalezli jsme...tělo vaší kamarádky Lainey-Bell.''
Heidi je zaskočená, ale odpoví.
H: ''Pojďte dál.'' Zavedla je do obývací místnosti, stejně jako dědeček oběti a všichni se pohodlně usadili.
H: ''Kde jste ji našli?'' ptala se jich. Třásl se jí hlas. Měla slzy na krajíčku.
T: ''Ve Státní opeře na Okružní třídě.''
S: ''Kdy jste Lainey-Bell viděla naposled?''
H: ''Trvá to už pár měsíců. Přestaly jsme se vídat.''
S: ''Co vás k tomu přivedlo?''
H: ''Rozdílné ambice, tvrdohlavost, svéráznost. Znáte to.''
T: ''Obáváme se, že neznáme.''
H: ''Nepopírám, že jsme si kdysi rozuměli, ale změnili jsme se a vyměnili přátele.''
S: ''Zřejmě vám tedy nebyla tak blízká, jak pravil pan Wilfried.''
Tato věta se podezřelé dotkla.
H: ''Nechci o tom mluvit. Je to stará záležitost. S dalšími nesmyslnými otázkami se obraťte na mého právníka...'' rozčiluje se.
H: ''..a teď mě omluvte, jdu na kurz francouzštiny.''
Slečna je doprovodila ke dveřím, odkud už vyšla sami po svých. Napadalo je spoustu otázek, na něž se chystali Heidi zeptat, kdyby je rázně neodmítla, avšak nezbylo jim nic jiného než vyčkat do dalšího dne a poptat se jejího advokáta.

Blížil se pozdní večer. Slunce zapadalo za pohoří. Seeley a Temperance se nemohli dočkat, až si trochu odpočinou. Vrátili se do hotelu, převlékli se do společenských oděvů a zamířili do restaurační síně v přízemí. Seeley Temperance odsunul židli, ta za ni poděkovala a posadila se. Seeley si sedl naproti ní. V té chvíli k nim přišel číšník a podal jim jídelní lístky.
ČÍŠNÍK: ''Co si dáte k pití?''
S: ''To nejlepší, co máte. Necháme se překvapit.'' Číšník pokývl a na pár minut se ztratil z dohledu.
T: ''Proč ses vyjádřil ve třetí osobě? Chtěla jsem si objednat dle svého.''
S: ''Přece se na mě nebudeš dnešní večer mračit. Uvidíš, nebudeš litovat.''
T: ''Zakládáš si na diskriminaci ženského potenciálu. Nedovolíš mi jednat samostatně. Jak se nemám mračit?''
S: ''Věř mi, jednou tě nechám.'' vykouzlil jeden ze svých širokých úsměvů, z nichž se Temperance podlamovala kolena, proto raději změnila téma.
T: ''Máš vybráno?''
S: ''Tím si buď jistá. Když přijedeš do Vídně, je téměř tvou povinností dát si pravý vídeňský řízek s bramborovým salátem, na něj si tu lidi hodně potrpí. Nech se přesvědčit.''
T: ''Zřejmě tvou neoblomnost nezlomím, že?''
S: ''To teda ne.''
Číšník se k nim v ten moment navrátil se sklenkami dobrého portského vína.
ČÍŠNÍK: ''Vybrali jste?''
S: ''Ano, vídeňský řízek s bramborovým salátem...'' Obrátil se obličejem k Temperance a dokončil svou větu: ''Dvakrát.''
Temperance pozvedla sklenku na úroveň zraku a pronesla přípitek:
T: ''Na práci. Ať úspěšně vyřešíme případ.''
S: ''A na nás dva. Na to, jaký jsme sehraný tým.''
T: ''Souhlasím.'' Upijí ze svých sklenek a pokračují v rozhovoru.
T: ''Myslíš, že je Heidi nevinná? Víš, že se v lidech moc nevyznám. Dokážu identifikovat kosti s naprostou přesností, ale co se mezilidských vztahů týče, je to poněkud složitější.''
S: ''Lepšíš se a toho si cením''
T: ''Opravdu?''
S: ''Opravdu. Tobě bych nelhal.''
T: ''Ani já tobě.''

Chemie mezi nimi stoprocentně fungovala. Neustále dělali oči jeden na druhého, div se nedotkli, jak napětí sílilo. Nebyli schopni se podřídit touhám, jež je spalovali, neboť si beztak uvědomovali, že se večer slibně vyvíjí a ubírá tím správným směrem..
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domí Domí | 26. ledna 2011 v 8:42 | Reagovat

je to báječný ... už se těším na další ;-)

2 BiBi BiBi | Web | 26. ledna 2011 v 12:53 | Reagovat

Super :-D , už aby bola ďaľšia časť :-D

3 sharya sharya | 26. ledna 2011 v 14:19 | Reagovat

je to super, bajo....už se moooc těším na další část :-)

4 Bones1-Tamča Bones1-Tamča | E-mail | Web | 26. ledna 2011 v 15:55 | Reagovat

jjjaaaaaj ja chu pokráááčovanie..rýýýchle! :-D

5 Minnie Minnie | 26. ledna 2011 v 19:23 | Reagovat

Viem si predstaviť tú fotku ako tam pri tom stole sedia a tie ich pohľady na seba no rozplývam sa už pri predstave :-) xixix ;-)  :-D

6 Lola Lola | Web | 7. února 2011 v 22:22 | Reagovat

Píšeš výborně! ;-) už se těším až se pustím do další kapitoly ;-)

7 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 21. února 2011 v 19:17 | Reagovat

bomba!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama