5. díl - Bez zábran

29. ledna 2011 v 23:49 | Nikol |  © Povídky na pokračování


fa

5. díl - Bez zábran


Chýlilo se k jedenácté hodině večerní, když Seeley a Temperance vyšli z restaurace zcela přejedeni z neobvykle obohaceného menu o lahodné zákusky, jimž neodolali. Sotva se dobelhali ke svým pokojů, div na schodech nezkolabovali. Nebýt dezertu, který jim vrchní číšník téměř vnucoval na účet podniku, nejspíš by se teď nesvíjeli žaludeční bolestí. Slíbíli si, že příště až se rozhodnou experimentovat s jídlem, vynechají moučník. Tak či tak tam stáli na chodbě naproti sobě a drželi si břicho, aby se namístě nesložili.

S: ''Připomeň mi, až budeme zase ve Washingtonu, abych si nenechával naservírovat víc chodů za sebou. Základem je polívka a druhé jídlo. Zbytek je tabu. Alespoň po dobu než se můj trávicí trakt vzchopí.'' oznamuje Seeley.
T: ''To samé bych mohla říct já tobě. Dokola si mě přemlouval na vanilkový dort se strouhanou čokoládou.'' zlobí se Temperance.
S: ''A jak ti chutnal, na to si už asi zapomněla?'' vyrukuje s pravdou.
Temperance se nechtěla hádat, opravdu ji nebylo dobře od žaludku. Obvykle Boothovi nedovolila, aby ji tak výrazně ovlivňoval svými skálopevnými názory. Ve Státech si ani kolikrát neobjednala tentýž koláč co Seeley, protože jí připadal příliš sladký, ale poslední dobou nad ní přebíral jistou moc, byla jako smyslů zbavená, ztrácela zábrany, podvolovala se jeho dobré vůli, i když ji ze všeho nejvíc trápilo, že je s Hannah.
Seeley Kůstku nepoznával než přiletěli do Vídně. Kdykoliv je viděla spolu, opouštěla bar, kancelář nebo kavárnu, jen aby se nemusela dívat na jejich zaláskované pohledy. Nebylo jí to příjemné, vůbec příjemné a Booth nebyl slepý, aby si toho nevšiml. Nemohl s tím nic dělat, patřil Hannah a ona jemu. Nechtěl Temperance ublížit ani ji ranit. Dal by cokoliv za to, aby se na něho usmála s nesmírnou loajálností zračící se jí ve tváři, ale znal ji jako nikdo jiný..držel se svých hranic, jež nesmí překročit, neboť by tím utrpěla druhá významná žena v jeho životě a to nemínil dopustit. Nemínil ublížit Hannah.



Temperance vyhrabala klíč od pokoje ze své kabelky a odemkla dveře. Seeley postával na druhé straně u stěny a nespouštěl z ní oči.
T: ''Jsem unavená, půjdu si lehnout.'' poznamenává obratem, aby se již nepotýkala s nervozitou, jakou v ní Booth vyvolával, kdykoliv ji sjížděl pronikavým pohledem.
S: ''Jo, taky bych měl jít spát.'' ukazuje na svůj pokoj, který je jen o dva pokoje dál než ten její a pomalu se chystá k odchodu.
T: ''Boothe?'' vykoukne na chodbu za ním.
Seeley se otočí a s nadějí v hlase odpoví.
S: ''Copak, Kůstko?''
T: ''Dobrou noc.'' dodává Temperance, poněvadž se na nic víc nezmůže.
Seeley zareaguje poněkud zklamaně, přece jen doufal, že mu chce povědět něco důležitého.
S: ''Sladké sny.'' donutí se k úsměvu.
Nakonec však sebere odvahu a zavolá její jméno, neboť on jí něco podstatného sdělit chtěl.
S: ''Temperance?''
T: ''Ano?'' otevírá dveře, které se jí před minutou podařilo zavřít.
S: ''Co bys řekla půldennímu výletu po Vídni na zítřejší odpoledne?'' navrhuje.
T: ''Boothe, jsme tu pracovně.'' naznačuje nesouhlas s jeho návrhem.
S: ''No táák..bude sranda. Měla by ses uvolnit. Dřeš jako kůň a zasloužíš si trochu zábavy.''
Temperance se nad tím zamyslí, co právě řekl a znenadání se jí nabídka začně zamlouvat. Představa, že celý den stráví s mužem, kterého miluje, se jí náhle jevila vzrušující.
T: ''Dobře, dobře. Projednou snad neuškodí, když se zachovám iracionálně, ale...mám podmínku.''
S: ''Jakou?''
T: ''Budu řídit.''
Seeley nic nenamítal.
S: ''Beru.''
Potom co ukončí rozhovor, za sebou Temperance úspěšně zavře dveře a Seeley se přesune do svého pokoje.

Další den ráno se Temperance probudila kolem deváté hodiny bez bolesti břicha, s úsměvem na rtech a iracionálními myšlenkami, jak se nemohla dočkat dnešního programu, který ji s Boothem čekal, přestože neměla nejmenší tušení, co chystá. Těšila se a děsila zároveň. Nikdy nevěděla, co od něho očekávat, překvapoval ji neustále a kupodivu si zvykala, což bylo na její poměry značně udivující..
V následující chvíli přerušila své přemýšlení a vstala z postele. Obvykle ji netrvalo nijak zvlášť dlouho vybírání vhodného oblečení na daný den, ale dneska ji činilo potíž se rozhodnout. Má si vzít bílé tílko s úzkými džínami, co jí skvěle tvaruje postavu nebo černý řašený top se světle oranžovou sukní posetou malinkými perlovými korálky? Rozmýšlela deset minut, až se nakonec rozhodla pro druhou variantu. Svůj outfit doladila vkusně zvolenými šperky a černými balerínkami. Nezapomněla ani na sluneční brýle.
Chtěla zkrátka vypadat jako pravá, přitažlivá žena.

Po jedenácté hodině se s Boothem sešla před hotelem. Slabý vánek jí odfukoval vlasy dozadu a hrál si s její sukní z jemné látky, když k němu přicházela. Seeley se přestal opírat o karoserii auta a narovnal se, aby ji pozdravil. Poté očima sklouzl k jejím odhaleným lýtkům opáleným do bronzova. Tělo se mu zmítalo v ohni. V tu chvíli jakoby pro něho neexistoval nikdo jiný než ona. Ještě na chviličku se kochal, jak křehce a decentně působila ve svém nevšedním oděvu a otevřel jí dveře od auta. Netušil totiž, že i někdo jako Kůstka, je schopný nosit sukně, zvláště pak, padne-li jí jak ulitá a zvýrazňuje-li její křivky.

Dopoledne polemizovali s právníkem Heidi bez její přítomnosti a nedocílili ničeho nového, jež by poukázalo na vinu podezřelé. Pouze se dozvěděli o příteli zavražděné dívky, který podle uvedených zdrojů zmizel neznámo kam po ztrátě své milované. Seeleymu a Temperance nešlo hlavou, proč by prchal, pokud svou dívku nezabil.
Ponechali nejasnost nejasností a raději začali ihned jednat. Booth obvolal pár kolegů z práce, aby mu pomohli vyhledat Reného. O čvrt hodiny později mu zavolal agent Charlie a nadiktoval mu adresu jeho současného bydliště. Seeley zavěsil a přidal na rychlosti.
Poté, co dorazili na vídeňské předměstí, vystoupili z Boothova firemního vozu a zamířili k živému plotu, za nímž stál moderně postavený dvojdomek. Dům je doslova uchvátil. Neotáleli a přes branku vstoupili na cizí pozemek. Na zahrádce rozprostírající se kolem domu zpozorovali postavu vysokého muže. Mohl měřit okolo 180 centimetrů. Postava patřila Renému, který zanechal stříhání keřů, jakmile spatřil nečekané hosty.
Sundal si pracovní rukavice a šel jim naproti.
Jako první po jeho příchodu promluvila Temperance.
T: ''Interesantní dílo.'' povšimla si keře ztvárňujícího podobu zajíce. ''To jste zpracoval sám?''
R: ''Ano, starám se o údržbu drobných lesních porostů a přeměňuju klasické přírodní útvary na neklasické. Dělám je vzácnějšími. Jinak..ani jsem se vám nepředstavil...jsem René Dommit a vy jste..?''
Seeley je představí za oba.
S: ''Zvláštní agent, Seeley Booth a soudní antropoložka, doktorka Brennanová. Jsme tu kvůli vraždě Lainey-Bell.''
R: ''Slyšel jsem o ní. Nešťastná událost.'' pronáší nezaujatě.
S: ''Nesebrala vás ztráta vaší přítelkyně?'' diví se Booth.
R: ''Srovnal jsem se s tím. Neměl jsem navybranou.'' svěřuje se.
T: ''Kde jste byl v době, kdy zemřela?'' chce znát Temperance.
S: ''Kůstko, tyhle otázky kladu já!'' pokárá ji.
T: ''Promiň.''
R: ''Na zahradě u sousedů. Natíral jsem jim plot.''
Booth mu věří, pozná, kdy mu lidi lžou.
T: ''Znal jste slečnu Heidi Crimmpelovou?'' pokládá otázku Renému.
R: ''Lainey-Bell o ní básnila. Potkávali jsme se na bálech. Co je s ní?''
S: ''To spíš povězte vy nám. Jaká byla příčina její nevraživosti vůči Lainey-Bell?''
R: ''To netuším. Neměl jsem ji moc rád. Byla na Lainey závislá.''
T: ''Jak závislá?''
R: ''Neuměla se postavit na vlastní nohy, shlížela se v ní jako v zrcadle, provokovala ji...Jednou..jsem byl součástí jejich vyostřené hádky, která skončila kočičí rvačkou...Musel jsem je od sebe odtrhnout.''
Boothovi vše náhle dochází a nepotřebuje více informací. René nebyl vrah. V době smrti se skutečně zdržoval v okolí svého domu, neodpovídá charakteristickým znakům souvisejícím s vražednou zbraní...
S: ''Myslím, že to nám postačí. Kdyby jste si na něco vzpomněl, tady je moje vizitka.'' podá mu ji.
Poté si s Reném potřesou rukou a odchází spokojeni, že chytili stopu...

....

Ten den se posléze případem nezaměstnávali, neboť dalším východiskem, jak se dopátrat zbývajících informací, se nabízel onen velkolepý ples konající se zítřejšího večera, kam se společně chystali.
Teď však zavrhli starosti a pochybnosti a odcestovali na první místo, jenž Seeley naplánoval během včerejší noci...Do zábavního parku Prater proslulým svým Obřím kolem nazývaném v originále Riesenrad a tuto atrakci rovnou navštívili jako první. Seeley Kůstku umlouval se slovy: ''Pojď honem. Máme před sebou řadu atrakcí a tuhle chci vyzkoušet od okamžiku, co jsme sem přijeli!'' Temperance souhlasila a on pokračoval: ''Na dnešní den nezapomeneš, to ti garantuju!'' Seeley samou radostí jen kypěl a Temperance též cenila zuby na svého nejlepšího přítele.
Zaplatili vstupné a nastoupili do kabinky pro pět lidí. Kolo se za chvíli rozjelo a jim se naskytla jedinečná příležitost s výhledem na celou Vídeň. Nevěřili vlastním očím, že se nacházeli ve výši 61 metrů nad zemí..
V těle jim stoupala hladina adrenalinu s počtem přibývajících atrakcí po čas v Prateru.
Vezli se po horské dráze zvané Boomerang, sem tam se s nimi vláček převracel vzhůru nohama a rázem sjížděli strmou dráhu dolů.
Dále vystoupali na 117 metrů vysokou práterskou věž, připoutali se a nechali se roztočit na řetízkovém kolotoči. Měli pocit, jakoby letěli vzduchem, točili se stále dokola rychlostí 60 km/h, sedačka se s nimi nakláněla jednou doleva, potom zase doprava. Smáli se, řvali z plných plic, leč největší uspokojení jim přinesla až atrakce nesoucí název Space Shot, která s nimi velmi rychle jezdila nahoru a dolů, div se jim žaludek neobracel, ale oni se jen řehtali smíchy a křičeli po sobě: ''Boothe! V životě jsem nevyzkoušela bláznivější věc!'' a Booth ustavičně tiskl její ruku ve své. ''Já vím! No, není to báječný?'' jásal.
Jen co dokončili jízdu na nynější atrakci, už ji zase vláčil s sebou, aby stihli vše, co zorganizoval. Na opačné straně Prateru si půjčili jízdní kola a projeli se tamější alejí lemovanou kaštanovými stromy. Předháněli se, kdo dřív dojede do cíle. ''Jseš pomalý, zrychli! Vím, že to dáš!'' pošťuchovala ho a povzbuzovala zároveň, ale přitom byl kolikrát rychlejší než ona sama. Do cíle ovšem dojeli vedle sebe, sotva popadali dech. Kola předali nazpět personálu a opřeni jeden o druhého, samou vyčerpaností, došli k autu na parkovišti.
Předposlední zastávkou byla známá vídeňská tržnice Naschmarkt v centru města, kde ochutnali čerstvé ovoce a zeleninu a zakoupili nějaké místní speciality.

Výlet se protáhl do večera. Již se stmívalo, když 'svou výpravu' zakončovali ve Volksgarten, labyrintu u zámku Schönbrunn v jihozápadní části Vídně.
Kráčeli bok po boku, tvářili se tajuplně a bloudili záhadnými chodbami.
Cestu jim ozařoval pouhý měsíční svit. Oba dosud s láskou vzpomínali na vzájemný stisk ruky odehrávající se před necelými dvěma hodinami. Pohlédli na nebe, na půlměsíc a potom na sebe. Když se jejich oči setkaly, cukli sebou, protože kdykoliv měli stejné načasování i jejich pocity byli identické. Proto radši přistoupili na konverzování.
Temperance projednou konverzaci započala.
T: ''Děkuju ti za příjemně trávené odpoledne a taktéž večer. Skvěle jsem se bavila.''
S: ''Rádo se stalo.'' culí se.
T: ''Jsi vážně hodný. Poskytuješ mi pomocnou ruku.'' naráží na momenty v zábavním parku.
S: ''Těší mě, že si ji přijala.'' věnuje jí zamilovaný pohled.
T: ''Tobě nelze odřeknout. Jsi tvrdohlavý, což je evidentně tvou předností.''
S: ''Skládáš mi kompliment?'' uvědomuje si.
T: ''Ani zdaleka.'' popírá. ''Nadměrná asertivita ti zatemňuje mozek.'' filozofuje.
S: ''Jo tak...Mě neoblafneš.'' drží se svého přesvědčení.
T: ''Nesnažím se tě oblafnout. Uvádím fakta.'' uplatňuje svou verzi.
S: ''Nebuď paličatá.'' čertí se.
Jakmile svou větu dopoví, spustí se liják, neboť nynějšího dne slunce přímo pražilo a teploty se vyšplhaly ke 33 °C. Než se nadály, byli celí promočení. Dosud se jim nepodařilo najít cestu z bludiště, ba naopak bloudili hlouběji do samého jádra labyrintu.
S: ''Mam pro tebe návrh. Sundej si ty baleríny a přestane ti v nich šplouchat.'' zasměje se.
Temperance uposlechne požadavku, jelikož má Seeley pravdu. Vyzuje se z nich a přendá si je do levé ruky.
S: ''Podej mi je. Já ti je ponesu.'' pronáší kavalírsky.
T: ''To je dobrý, Boothe.''
S: ''Dobrovolně se ti nabízím, že ti je vezmu, tak mi neodporuj. '' na okamžik zvážní.
Temperance váhá. Místo toho, aby mu své baleríny podala, mu položí otázku.
T: ''A co když ti je nedám?'' zkouší, co vydrží.
Seeley jí však balerínky vyrve z ruky a hodí je na mokrý trávník, neboť je rozzuřený.
S: ''Už toho mám dost!''
T: ''Čeho?'' žasne Temperance.
S: ''Toho, jak si se mnou věčně zahráváš.'' věnuje jí vražedný pohled plný vzrušení, naznačující, aby se neopovažovala mu na to jakkoliv odpovídat.
Přitáhne si ji k sobě, zavře oči a vášnivě ji políbí na rty. Temperance se nebrání, oplácí mu stejnou mincí, i když ví, že dělají chybu..Booth je přeci šťastný s Hannah!
Jen co na ni pomyslí, poblíž místa, kde se právě nachází, udeří blesk a zahřmí hrom..velmi rázně. Seeley ji chytne za ruku a běží pospolu pryč ze spletitých chodeb. Utíkají jako dva milenci před prozrazením jejich intimního vztahu, k němuž neměli daleko..Booth oplýval údivem, jak se zachoval při zahřmění a Brennan si stále promítala onen impulzivní moment naplněné touhy, jíž se v potají poddávali...bez jakýchkoli zábran...bez pocitu viny...bez výčitek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bones1-Tamča Bones1-Tamča | Web | 30. ledna 2011 v 9:20 | Reagovat

Aaaach...no to je úúúžasné...ja snýď ani do ďalšieho dielu nevydržííím...BOžE to je vážne skvelé....chjo kedy bude ďalší diel....??? Ja to tvoje písanie holka milujem!!! :-D

2 crazy-star-demi crazy-star-demi | 30. ledna 2011 v 10:27 | Reagovat

spratelis????

3 sharya sharya | Web | 30. ledna 2011 v 11:15 | Reagovat

je to super :-) úžasný...prostě už se nemůžu dočkat dalšího dílu ;-)

4 Minnie Minnie | 30. ledna 2011 v 18:43 | Reagovat

Bože to je super kokso ten koniec ma dostal :-) xixiix vážne si skvelá :-D a na daľší diel sa neskutočne teším :-D

5 ange999 ange999 | 30. ledna 2011 v 20:20 | Reagovat

jéééminen toto mi nerob :-) ako to vydržím do ďalšieho dielu? úplne úžasná časť tejto poviedky juuuj teraz už len čakať :-(

6 BiBi BiBi | Web | 30. ledna 2011 v 21:24 | Reagovat

Mám toľko pocitov z danej poviedky, že neviem ktorým začať :-D
Dúfam , že to nebol iba sen :-D .
To zapieranie zo strany Kostičky a jej frázy v každej situácii :-D .
A tých posledných 5 viet , super záver , nemám k tomu viac čo dodať :-D
Fááákt žúžo ... nech už je streda :-)

7 Nikol - autorka blogu Nikol - autorka blogu | Web | 31. ledna 2011 v 15:24 | Reagovat

[6]: Pro Bibi: nebooj, můžu tě ujistit, že se opravdu nejedná o sen ;-) vážně s ní prožil neskutečně ohromný den :-D :-)

8 kája kája | 2. února 2011 v 13:23 | Reagovat

Naprosto bezkonkurenční a úžasné, máš vážně talent :-) fakt krása, nemůžu se dočkat dalšího dílu :-)

9 Domí Domí | 2. února 2011 v 16:40 | Reagovat

je to fakt hezký :))

10 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 21. února 2011 v 19:17 | Reagovat

tak na to nemám slov!! nedá se to popsat!! je to úžasné!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama