6. díl - Rozvášněná

3. února 2011 v 8:18 | Nikol |  © Povídky na pokračování

OMLOUVÁM SE VÁM, ŽE SEM DÁVÁM DALŠÍ DÍL POVÍDKY AŽ O DEN DÉLE, ALE VČERA JSEM OPRAVDU NESTÍHALA, DOPISOVALA JSEM PRO VÁS POSLEDNÍ ŘÁDKY, TAK SE NA MĚ NEZLOBTE. :)

fa


















6. díl - Rozvášněná

S máslovými sušenkami, hrnkem teplé kávy a nově rozepsanou knihou usedala k nalakovanému stolu z dubového dřeva na balkoně svého apartmánu. Bylo časně ráno, když sepisovala na pátou stránku zážitky a poznatky z předešlého dne. Z oblohy se pomalu ztrácel půlměsíc, jehož světelný efekt si včera vychutnávala s Boothem pod opojením nezkrotné touhy, oproštěné od veškerých rušivých aspektů přírody, vyjímaje ohledy na déšť, na kapky stékající po jejich narůžovělých tvářích. Vzpomínky na polibek...na onu chvilku, kdy se rty dvou nenaplněných duší setkaly.
Alespoň nakrátko jim narostla křídla a oni vzlétli do výšin propojeni magickou silou. Měli vše, po čem toužili...Měli jeden druhého.
Temperance se probrala ze svého snění a odložila pero na daný list v knize. Zvedla se ze židle a přešla k zábradlí, aby si nenechala ujít východ slunce. Krása žluté záře ji doslova pohltila. Vždy, když spatřila sluníčko, jak vychází zpoza hor, zaplavilo ji nenadálé štěstí, cítila se milovaná a obdarovaná vyšší sférou dobra. Počas kouzelného hledění a prozjímání vnímala samu sebe jako střed vesmíru, jako její nepostradatelnou součást, což v ní vyvolávalo klamnou iluzi, jíž se vystavovala, neboť si přála, aby byla pro někoho neprostradatelná...pro někoho určitého..a v té chvíli se opět její myšlenky obrátily k Boothovi...




Dnešní den trávili každý po svém. Zařizovali nezbytné věci, jež chtěli stihnout před velkou slávou konanou v podvečer. Informovali Camillu a Cullena, jak si vedou s případem a vrhli se do příprav, bez kterých by se zřejmě neobešli, pokud na ples hodlají dorazit včas. Seeley zašel do půjčovny smokingů, aby večer vzbudil obdiv u dam nebo spíše u jedné určité dámy, ale nesehnal takový oblek, který by ho zaujal se vším, co k němu příslušelo. Buď se mu nezamlouvaly knoflíky na saku anebo celkový styl provedení. Dohadoval se s prodavačem o ceně, požadoval slevu a smlouval tak dlouho, až prodavač zlostí zbělel a Bootha z obchodu vyhodil. Kdyby tam s ním byla Kůstka, zbláznila by se smíchy. Z jeho výstředního vkusu těžila a Seeleyho pokaždé vytáčelo, že se baví na jeho účet, což jí na něm však přitahovalo.
Vešel do dalšího luxusního obchodu s pánským oděvem, prohlédl si vystavené obleky na výkladních skříních a hned napoprvé ho upoutal speciálně šitý, osobitý smoking...Neotálel a koupil si ho, protože věděl, že je jednoduše tím, co hledal...čím by mohl zaimponovat ženě kralující jeho srdci a byl si absolutně jistý, že Hannah nezaujímá vedoucí pozici.

Temperance kráčela ulicí, kde se to lidmi jen hemžilo. Zabočila za roh a zastavila se přímo před vyhledávaným salonem křiklavě růžové barvy, jenž byl svou extravagantností bez okolků nepřehlédnutelný. Přečetla si vývěsní štít - KADEŘNICTVÍ BIPA a vstoupila dovnitř. Po příchodu se jí okamžitě ujala sympatická slečna a vřele ji přivítala: ''Vítejte v BIPO, Styling Lounge. Budete si přát?'' Temperance se stejnou vřelostí odvětila: ''Ano, potřebuju změnu. Trochu prostříhat vlasy po stranách a přidat jim na objemu.'' pousměje se. ''Jistě, tak se u nás posaďte a zdokonalíme, co se dá.'' věnuje jí kadeřnice úsměv ze slušnosti, jelikož má v popisu práce být ke zákazníkům přívětivá. Temperance se posadila do kadeřnického křesla a přenechala na šikovných rukou, aby se předvedli, co umí..Věřila, že s výsledkem bude spokojená, už kvůli Boothovi, ač se snažila vytěsnat si ho z hlavy..Co přiletěla do Vídně, její smýšlení nabíralo na intenzitě, jak spolu trávili o mnoho víc času než předtím ve Washingtonu. V mysli se jí stále zjevoval jeho laskavý obličej.

Po kadeřnictví následovaly butiky s plesovými šaty, z nichž byla značně unešená. Dosud se nesetkala s butikem, kde by ji nabídka natolik uchvátila, že by si nejraději pořídila všechny naráz. Když si po dvou hodinách zkoušení a zvažování proti a proti konečně jedny vybrala, zaplatila za ně a odešla.

...

Očekaváný večer se každou hodinou blížil. Nadšení stoupenci tance již stáli ve frontě na vstupenky, zatímco Seeley a Temperance se teprve vypravovali z hotelu pozvolným tempem.
Seeley na ni čekal v přízemní hale. Chvěl se od hlavy k patě, netrpělivě přenášel váhu z jedné nohy na druhou s rukama v kapsách. Poté se nervozita vypařila...jako pára nad hrncem. Vypařila se rychlostí blesku. Zaplavily ho nové, neznámé pocity.
Temperance právě scházela schody dolů, když se Seeleymu rozbušilo srdce a zastavil dech. Pohlížel na zralou, elegantní ženu v překrásných plesových šatech barvy totožné jako noc samotná, jako klenot, zářící světýlko v temnotě, jejíž půvab nebyl nikdy jasnější než tohoto večera. Mohl na ní oči nechat. Fascinoval ho její odhalený hrudník bez jakéhokoliv šperku, fascinoval ho její nový účes. Najednou toho bylo tolik, co by jí rád pověděl, ale nedokázal ty pocity vstřebat. Postačil jediný čarovný úsměv, který si šetřila pro vzácnou chvilku a Seeley byl v pasti. Byl v rozpacích, protože si uvědomoval, o co přichází v časech, kdy je s Hannah...
Temperance dojde přímo k němu. Pohlédne mu do očí a promluví.
T: ''Můžeme jít, fešáku?'' zalichotí mu.
S: ''Já..jo..já jen..dnest ti to opravdu sluší. Vypadáš výjimečně.'' vykoktá ze sebe a nabídne jí rámě.
T: ''Děkuju, Seeley.'' řekne mu jeho jménem, což obvykle nedělá. Podívá se na něho skrze svou škrabošku, neboť se vydávají na maškarní ples a přijme jeho rámě.

Operní dům na Okružní třídě. Ředitel Státní opery vyčkávající na své nejvýznamnější hosty, špičkové znalce v oboru kriminologie a antropologie, před vchodem do budovy. Seeley a Temperance na místo přijíždí taxíkem a pan Riesengross otevírá dveře dámě, jakmile taxi zastaví.
R: ''Dobrý večer, doktorko Brennanová. Vypadáte fantasticky.'' pronese ředitel.
T: ''Velmi děkuji. Za doprovodu šarmantního muže si ani nemohu zanaříkat.'' naráží na Bootha a pokouší se o lehký humor.
S: ''Jak velkorysé.'' navazuje na její slova Seeley.
R: ''Agente Boothe, téměř vám závidím. Já mít za partnerku tak inteligentně založenou a krásnou ženu, asi bych nenechal hodiny odbíjet dlouho.''
T: ''Co tím myslíte?'' nechápe ho.
Pan Riesengross jí nevysvětlí, co tím měl na mysli, jelikož své podřížené a hosty udržuje v jakési nejistotě. Vchází do budovy jako první a naznačí jim, aby ho následovali. Seeley a Temperance mu vychází vstříc a vlečou se za ním.
S: ''Vysvětlím ti to vevnitř.''Leč poupravil slova ředitele do své verze, ať se neprozradí, že skutečnost tají.

Pan ředitel je dovedl do hlavního sálu a než se stihl vypařit, poněvadž přátel a známých tu měl spousty, Seeley se na něho obrátil s otázkou.
S: ''Nevíte, jestli dorazila slečna Heidi Crimmpelová? Doslechli jsme se totiž, že jste ji znal.''
R: ''Zahlédl jsem ji na parketu. Zajisté se tam stále zdržuje.'' dodává.
S: ''Děkujeme.''
R: ''Nemáte zač. Hodně štěstí a přeji příjemný večer. Nechť se vám tu líbí.''
Pan Riesengross se na ně naposledy podívá a rázem se ztrácí v návalu lidí procházejících kolem.
Oba se tedy přesunou na taneční parket. Seeley vyzve Temperance k tanci, líbne ji na dlaň a po přijetí se přidávají ke stovce roztančených párů.
Pohybovali se v rytmu valčíku volní jako vlaštovky. Tančili s nesmírnou oddaností a duchaplnou vášní, snad aby nepromarnili jedinou sekundu sdíleného štěstí prostupujíc celou jejich bytostí, počínaje konečky prstů, konče srdcem proměněným v plápolající plamínek nekonečné naděje.
Zvláště Temperance si užívala přítomnosti žádoucí osoby. Nechávala se jím vést, v otáčkách si ji směl nasměrovat sám a nestalo se, že by mu šlápla na naleštěné polobotky. Ploužili po obvodu sálu, pluli jako na moři, jakoby se nohama odráželi od země a letěli výš a výš, neznámo kam.
Pocítila motýlky uvnitř svého fyzického těla, jež jí šimraly v břiše...proti nimž se nemohla bránit. Ztrácela dostatečnou sílu a byla doslova bezmocná. Neslyšela nikoho kolem sebe, pouze jeho hlasité oddychování, z čehož usoudila, že mu činí potíž chovat se zde jako její přítel, partner či parťák.
A opravdu. Seeley div na místě samou blažeností neroztál. Zaregistroval mravenčení v oblasti svého břicha, což ho svým způsobem znepokojovalo, poněvadž se domníval, že by takovéto pocity měl zaznamenávat s někým jiným..ale neomezoval se. Byl rád, že jeho pravé city nevyprchaly. Zářil jako světluška v lese při pohledu na její štíhlou, sexy postavu v šatech spadajících k zemi. S každým pohybem na parketu se i její záhyby v látce rozvlnily a sukně se jí při otočce rozevlála. V tu chvíli Seeley začal věřit na kouzelné nymfy, neboť se mu dosud nepoštěstilo tak uchvacujícího zpozorování něčí jedinečné krásy.

Když písnička dohrála a některé páry se přemístili k baru pro nějaké pití, využili šance, aby pohovořili s Heidi Crimmpelovou, kterou právě spatřili s jakýmsi mladíkem na druhém konci tanečního parketu. Zatímco k ní pomalu přicházeli, s mladíkem se rozloučila a nechápajíc, co se děje, odešel. Heidi se nemilosrdně ušklíbla, jelikož na ně neměla pomyšlení.
H: ''Co vy tu chcete?'' osočí se na ně.
S: ''To samé co vy. Odreagovat se.'' praví.
T: ''Víme, že ten střevíc, kterým byla Lainey-Bell zavražděna, patřil vám.'' vynáší pravdu na světlo a pokračuje.
T: ''Našli jsme shodu, pokud jde o otisky prstů a můžeme s jistou říct, že byly vaše.''
H: ''Nevíte, o čem mluvíte, nikdy bych jí nezabila.'' lže, jako když tiskne.
S: ''Nikdy neříkejte nikdy.'' ubezpečuje ji.
H: ''Nerozumíte tomu. Byly jsme nejlepší kamarádky.'' uroní slzu.
S: ''Možná před tím než jste se jí rozhodla zabít. Krev, mrtvé tělo, strach z želízek...nic vám to neříká?''
H: ''Neznali jste ji jako já. Zradila mě, když jsem jí potřebovala nejvíc. Když mi umřela máma, zajímala se víc o tu blbou soutěž, chtěla za každou cenu vyhrát a mě odstavila na vedlejší kolej. Víte, jaký to je?! Bejt ta špatná, ta, co si bez kámošky sama nezaváže tkaničky?!'' čertí se.
T: ''A proto jste ji musela ubít k smrti?'' vyčítá jí její počínání v době vraždy.
H: ''Nechtěla jsem ji zabít. Chtěla jsem jen, aby litovala toho, čeho se dopustila a pak...jakmile ji šlo o život, za všechno se mi omluvila...'' vzlykala dál a dál.
Temperace její větu dokončí.
T: ''...a vám se ulevilo, ale bylo pířliš pozdě, abyste jí odpustila.''
Heidi se při těch slovech rozvzlykala ještě víc, zakryla si ústa otevřenou dlaní a vyděsila se, protože správně odhadla, co ji nyní čeká.
S: ''Slečno Crimmpelová, jste zatčená.'' sděluje jí a zavolá místní ochranku z operního domu, která si ji následně převezme na starost a odvádí ji z budovy.
Seeley a Temperance na sebe významně pohlédnou, neboť se jim podařilo vyřešit další bizarní případ. Opět zvítězila spravedlnost...za pomoci dvou profesionálů.
Obvykle bývali úplně vyčerpaní, jak usilovali o dopadení zločince, ale dnes tomu bylo jinak..Omámené smysly, rozprouděná krev v žilách, uvolněné svalstvo. Na návrat do hotelu neměli nejmenší pomyšlení. Vzájemná náklonnost, která již dávno přerostla v lásku, jim způsobovala nespočet smýšených pocitů, pod něž neodmyslitelně spadalo i potěšení, jakého se jim dlouho nedostávalo. Těsná blízkost. Tóny romantické muziky. Ploužák při sešeřelé atmosféře.
Booth si přivoněl k jejím vlasům a málem upadl do mdlob, jak krásně aromaticky splíval onen parfém s její jemnou pokožkou. Taktéž Kůstku vábila jeho kolínská, s níž rozhodně nešetřil. Však nebylo se za co stydět. Nebyl důvod udržovat odstup. Ač by se něco nemalého našlo, proč si kazit nejkouzelnější večer ve svém životě, jestliže měli nadosah vše, po čem kdy prahli, zejména, jde-li o dvě lidské bytosti spojené silným citovým poutem?
Oba si byli vědomi svých rozdílných povah, ale přesto jim nic nebránilo přiblížit se jeden druhému více než jen na přátelské bázi...Teda skoro nic...Jenomže pro ně se svět zastavil s přívalem nevstřebaných emocí, tudíž nevnímali nepříznivé vlivy okolí napovídající, co by se mohlo zvrtnout, kdyby překročili hranice, za něž pomalu pronikaly...Netušili, jak osudným se jim může stát čas, v němž by byli schopni reagovat unáhleně, a proto prozatím raději setrvali u láskyplného tance...čímž si krůček po krůčku šlapali cestu ke svým srdcím...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vanesa Vanesa | Web | 3. února 2011 v 9:23 | Reagovat

Moc pěkný dess.

2 s s | 3. února 2011 v 11:21 | Reagovat

wau..wau...na to se nedá nic jiného říct. je to prostě dokonalost sama. Naprosto úžasné :-)

3 kája kája | 3. února 2011 v 13:03 | Reagovat

úžasná část, už se nemůžu dočkat další :-)

4 BiBi BiBi | Web | 3. února 2011 v 13:46 | Reagovat

Wuáááu :-D krásne ... :-)

5 Bones1-Tamča Bones1-Tamča | Web | 3. února 2011 v 16:53 | Reagovat

No nw...krásna a úžasna....proste wau!dievča len neprestávaj písať...milujem tuto poviedku .... :-D

6 kocicky-malicke kocicky-malicke | Web | 3. února 2011 v 17:47 | Reagovat

[1]: souhlas :D
povidka-souhlasim s tamcou

7 ange999 ange999 | 3. února 2011 v 20:18 | Reagovat

kráááááááááááááááása :-D  ja neviem čo iné by som mala k tomu dodať naozaj neviem :-) proste rýchlo pokračovanie!!!!! :-D  :-D  :-D

8 Minnie Minnie | 3. února 2011 v 20:26 | Reagovat

Óóóó páni tak toto bolo suprové úplne,úplne ja neviem proste okúzlujúce no akože si špica :-D xiixix ;-)

9 Domí Domí | 3. února 2011 v 20:55 | Reagovat

dokonalééé ;-)

10 *Teddy* *Teddy* | Web | 4. února 2011 v 13:00 | Reagovat

Krásný blog :-)

11 Denn Kamze Denn Kamze | Web | 4. února 2011 v 17:01 | Reagovat

Pěknýý článeek ;))

12 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 21. února 2011 v 19:34 | Reagovat

opět úžasné!! píšeš superně!! moc se mi to líbí!! čtu to slovo od slova a nemůžu od toho odtrhnout oči!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama