7. díl - Horoucí srdce

6. února 2011 v 0:07 | Nikol |  © Povídky na pokračování

zclní


















7. díl - Horoucí srdce


Kde zanechali důstojnost převládající ve většině jejich kůry mozkové? Kde se ocitali? V zemi dominující svými bezmeznými sny coby lehkých peříček? Znali ten kraj rozprostírající se před jejich zrakem? Nebyli snad ošáleni klamnými bludy? Nezdálo se jim, že mizí z reálného, pozemského světa? Miliony otázek bez odpovědí. Zmateni. Zaskočeni. Přemoženi. Navracející se na hotelové apartmány po protančeném večeru, podvečeru i noci. Doposavad pociťovali, jak jim nohy tančí samy od sebe, nikoliv však znavením, ba nevídanou živostí a čilostí. Sice bylo brzké ráno, všichni dávno spáli nebo se o spánek alespoň pokoušeli, ale Seeley a Temperance vyvraceli jakoukoliv přijatelnou vyčerpanost. Ve Vídni se jim nesčetněkrát stávalo, že neměli potřebu ulehnout dřív jak před půlnocí, třebaže je následující den čekala kupa nedodělané práce.
Zde se starosti v mžiku vytrácely narozdíl od narůstajícího napětí mezi nimi, k jehož vyvrcholení pomalu spěli. Seeleyho iracionální stránka se proměňovala v povahu neuspokojeného lva bez pořádného kusu žvance, truchlícího v tichém zákoutí své duše.
Zrychloval se mu tep a jakoby u něho propukla horečka...přitom se mu snad nikdy nepřihodilo, že by mu kolísala tělesná teplota...že by nad ním nějaká žena mávla kouzelným proutkem a očarovala ho mocnými zaklínadly, jež nelze zlomit. Temperance však nebyla ledajakou ženou. Převyšovala svou neotřelostí, mající rozšířené znalosti v profesi, jíž vykonávala, zahrnujíce skryté vlohy dosud nevyplavené napovrch.


Vyjeli výtahem do třetího patra, mlčky proklouzli do osvětlené, vínové místnosti a zastavili se před dveřmi apartmanu s vytesaným štítem nesoucí číslo 36, v němž pobývala Temperance.
Vyndala klíč ze svého psaníčka a následně dveře otevře odemkla. Oba jimi náhle prosvištěl studený vánek přicházející od pootevřeného okna. Zachvěli se, zamrazilo je v zádech a Temperance Seeleymu pokynula, aby šel dál. Zavřel za sebou dveře a přešel k pohovce. Postával nad ní se značnou netrpělivostí a neklidem zmocňujícím se jeho posledních poklidných částí...Temperance zatáhla páčku, čímž okno úspěšně zavřela a přešla k minibaru pro sklenky a alkoholický nápoj.
T: ''Dáš si šampaňské nebo víno?''
S: ''Třeba šampaňský. Kolikaprocentní?''
T: ''Padesáti, ale mám tu i silnější.''
S: ''Na rozjezd to postačí.''
T: ''Dobře.''
Vyjme skleničky z poličky v baru, naleje jim oběma do půlky a přejde s nimi včetně láhve k prosklennému stolku, kam odloží onu láhev. Sedne si naproti na sedačku a vyzve Bootha, aby se též posadil. Zaujme místo blízko ní, převezme si od ní sklenku a přiťuknou si. Obsah vypijí do samého dna a poté je odloží na stolek.
S: ''Nechce se mi věřit, že je to poslední noc, kterou tu probdíme.'' pousměje se.
T: ''Spíš ráno.'' konstatuje Temperance, usmívající se na něho a pozorujíc ho se stejným zaujetím jako on ji.
S: ''Ale bylo to tu fajn, ne?'' dožaduje se ujištění.
T: ''Musím uznat, že na mě zapůsobili. Člověk si tu připadá jako v ráji na zemi...Nikdy jsem nenavštívila pozoruhodnější město a jak tak koumá, tobě se tu taky líbilo..''
S: ''To je slabé slovo, Kůstko. '' podívá se jí hluboko do očí.
Ví, kam tím směřuje, leč nehodlá se vystavovat pokušení, přestože tuší, že si nevydrží udržovat odstup po celou dobu jeho přítomnosti. Opět v ní vřela spalující vášeň. Potlačovaná, nevyslyšená, neuskutečněná.
Zeptala by se ho na Hannah, jak se jí daří, aby změnila téma rozhovoru, ale popravdě se o ní nechtěla bavit. Vždyť někde v skrytu duše byla její sokyní, nikoliv přítelkyní, s níž si svěřovala kdejaká tajemství, avšak neprozrazovala jich tolik, kolik Angele, neboť právě Angela byla její nejlepší kamarádkou a u toho hodlala zůstat. Proto se ho nezeptala vůbec. Pomlčela a vyčkala, jestli se Booth chopí iniciativy. A když se tak stalo, byla mu vděčná, že nevyslovil její jméno. Zkrátka, že neřekl nic, co by poukazovalo na Hannah...
S: ''Slyšela si o nějakých rituálech, které tu místní tradičně dodržují?'' pokládá jí nevšední otázku.
T: ''Ne, neslyšela...co je tu zvykem?'' projevuje zájem.
S: ''Za úplňku chodívají zamilované páry k řece Dunaj. Vyhledají nejbližší most, uprostřed něho stanou těsně vedle sebe, nakloní se dolů a upustí kvítky růže, které držely ve svých rukou.''
T: ''Má to nějaký utajený význam?'' podává mu další otázku.
S: ''Milenci si tak dokazují svou lásku. Posílají kvítky po vodě, aby pluli tak dlouho, jak je bude možné. Znamená to, že i jejich vztah bude mít dlouhého trvání, pokud se vždy najde něco, co je požene kupředu.''
T: ''A kde cesty milenců končí?''
S: ''Tady.'' dotkne se otevřenou dlaní levé strany jejího hrudníku.
T: ''Co říká srdce?''
S: ''Říká, že jsou připraveni vydat se na společnou poutní cestu...jelikož v sobě našli spřízněnou duši.''
T: ''To je...poetické...a ty tomu věříš, viď?''
S: ''Čemu? Na šťastné nálezy? Jo...ty snad ne?'' obává se toho, co mu odpoví.
T: ''Jak se to vezme..Každý máme právo zařídit se podle sebe, podle svého nejlepšího mínění. Je pouze na nás, s kým se rozhodneme trávit přes pár hezkých chvil, s kým chceme strávit zbytek svého života, jež pro nás přestává být osamělým. Střípky našeho ducha se slepují. S lepením nám pomáhá naše milovaná osoba. Ta, s níž míníme zestárnout, obdivovat její přirozenou krásu do samého konce...a kdoví? Možná to nebude konec, ale začátek něčeho nového. Možná je nám dané zamilovávat se, abychom dosáhli na nepolapitelné.''
S: ''Teda, Kůstko. To jsi mě mile překvapila. Kde se to v tobě bere?'' kroutí nevěřícně hlavou potom, co pozorně poslouchal její kratší proslov.
T: ''Ve svém volném čase si někdy přečtu poezii.'' poznamenává.
S: ''A napsala si třeba nějakou báseň? Když už si měla motivaci?''
T: ''Básně neskládám, Boothe. Moje spisovatelská tvorba je čistě prozaická. Kupříkladu milostná lyrika není nic pro mě, ale v reálu proti ní nic nemám.''
S: ''Pravila žena, jejíž sláva hvězd se dotýká. '' trochu si z ní střílí.
T: ''Pravil muž, jehož biologické potřeby přesahují všechny meze.'' poupravuje jeho verzi slov do své tak, aby ho vystihovala.
S: ''Nekecej.'' zasměje se.
T: ''Neremcej.'' zasměje se též.

Zahráli si na kočku a na myš, což se záhy projevilo jako zábavná hra bez konce. Popichovali se, provokovali, smáli se a popíjeli kvalitní šampaňské. Gestikulovali, měnili mimiku obličeje, mířili na sebe ukazováčkem a stříleli si ze sebe při každé vhodné příležitosti. Seeley ji přesvědčoval, že se nemýlí, pokud jde o jeho kréda, ale Temperance mu nebaštila ani slovo...z jediného důvodu...
Dělalo jí dobře do něho ''šťouchat''.

Hodili do sebe pátou sklenku šampaňského a soukromá párty mohla začít.
Stoupli si na pohovku se skleničkou v ruce, třikrát za sebou skočili směrem ke stropu, aniž by se jim cokoliv stalo, párkrát si přitom přiťukli na vše, co je jen napadlo...šampaňské lítalo vzduchem, vystříklo i na Bootha a během nepomíjejícího jásání a skotačení do něho Kůstka drkla loktem, až mu sklenka z ruky vyklouzla a roztříštila se na podlaze na drobné střepy. Temperance se mu omluvila, střepy holýma rukama sesbírala, načež se k ní přidal a pomohl jí je sklidit. Následoval výbuch smíchu, jak jim alkohol stoupal do hlavy, ale dosud se jim částečně dařilo udržet situaci na uzdě, aniž by se jim vymkla zpod kontroly, jejíž síla nevědomky opadávala s přílivem vitální energie. Poté nastalo hrobové ticho doprovázené pouhými, tlumenými zvuky vycházejících z mini ledničky zapojené do zásuvky. Seeleyho ono ticho doslova mučilo. Odjakživa byl komunikativní typ a mluvení mu zkrátka dělalo dobře na psychické úrovni. Dokazoval tím nejen sobě důležitost užitých slov, jimiž zahrnoval lidi ve svém okolí.
Bylo mu zřejmě dané věčně hovořit a za žádných okolností nedovolit, aby konverzace vázla nebo snad došlo k jejímu přerušení či odmlce.
Co víc. Potěšilo ho, že zrovna Temperance zlomila ničemné ticho, poněvadž k tomu nedocházelo často.
T: ''Nechceš si sundat tu košili? Tak jako tak ji máš politou celou a jakmile ti zaschne, utvoří se na ní skvrny.''
S: ''Zase uvažuješ racionálně!'' podotýká s jistou nespokojeností. ''Ty tou svou rozumovostí snad žiješ!'' pronáší se sarkasmem.
T: ''Divil by ses.'' nedá se Temperance. ''Tak co? Svlékneš si ji sám nebo ji mám z tebe servat?'' vyvalí na něho spršku vzrušujících slov.
Seeley se té myšlenky chytne, div ho nerozpálí představa, že by se ho dotýkala svýma hřejivýma rukama, ale nakonec zareaguje dle požadavku a košili si sundá. Temperance si ji od něho vezme a se slovy: ''Odnesu ji do prádelny. Do odletu ti uschne.'', se přesouvá k hlavním dveřím.
S: ''Kůstko?'' zavolá ji jejím jménem dřív než odejde z místnosti. Kůstka se otočí jeho směrem a zvolá: ''Co je, Boothe?'', načež se krátce zarazí a trvá mu celou dobrou minutu než se vyjádří.
S: ''Nebude ti vadit, když se u tebe vykoupu?'' vysolí ze sebe.
Temperance se zdá být lehce rozpačitá, ale reaguje okamžitě nazpět.
T: ''Jo...proč ne? Posluž si, jestli ti víc vyhovuje moje koupelna než-li ta tvá.'' dovoluje mu.
S: ''O tom to není.'' brání se.
T: ''No dobře.'' uznává, čímž se mu zase bez jakéhokoliv varovného signálu přibližuje a dostává pod kůži. Chtě nechtě.
Seeley odhodí masku tvrďáka a dobrácky dodá: ''Díky.'', což Kůstku, jak se sluší a patří, dorazí. Potom opětuje jeho úsměv, jež jí právě věnoval a vychází z apartmánu.

Motá se jí hlava, v uších jí zní mašina, hrdlo se jí svírá a kůže napíná. Musela se dočista zbláznit, myslela si, ale nic z toho nebylo výplodem její fantazie...žádné bludné kořeny..žádné mihotající se záběry...jenom ona a on na společné plavbě po rozbouřeném moři...na palubě neomezených možností...spolu, sami, plni neukojených svádějících potřeb...Temperance si promnula spánky. Opravdu si začala myslet, že šílí, že jí mozek každou chvíli exploduje, avšak zmýlila se. Tedy z poloviny. Bublinky sublimující v její mysli se rozpouštěli jako barevné krystalky v čiré vodě. Nenašla způsob, jak by se vymotala z jakéhosi začarovaného, hořícího kruhu, v jehož středu stála nehnutě, pozorovaná druhou osobou...osobou jí nejbližší, osobou jí nejmilejší...

Mezitímco Temperance těžce přemítala a prala jeho košili, si Seeley napouštěl vanu..Třásl se po celém těle, klepaly se mu nohy i ruce, krev mu zběsila kolovala v žilách. Chvěl se od hlavy až k patě. Nedokázal proti tomu zasáhnout.
Rozjímal nad Kůstkou, zatímco se naložil do vany naplněné po okraj vroucí vodou a koupelovou pěnou. Konečně se mu povedlo ze sebe setřást část svého nepokojného chvění. Konečně se mu trochu ulevilo, ale poklidný požitek z tepla, prostupující celou jeho bytostí, neměl dlouhého trvání...uslyšel zátah za kliku u vchodových dveří..zřejmě již byla zpátky...

Temperance vešla do svého apartmánu zcela udivená z naprosté tmy, kam jen očima dohlédla. Nechápala, z jakých důvodů všude zhasl, a proto zamířila rovnou do koupelny a vtrhla dovnitř. Náhle strnula úžasem. Nemohla odtrhnout oči od svíček plápolajících podél vany a od Seeleyho ležícího v ní. Vzrušovalo ji pomyšlení, že je nahý a v její koupelně. Možná proto se nedokázala řádně vzpamatovat. Však později se přemohla a položila mu otázku.
T: ''Proč je všude zhasnuto? A co ty svíčky?''
S: ''Navozuju romantickou atmosféru.'' praví s nesmírnou láskyplností.
T: ''Jo ták...'' odmlčí se a následně dopoví: ''Za jakým účelem?''
S: ''Zkus hádat.'' zaflirtuje.
Temperance raději neodpoví, beztak stěží odolává pokušení. Seeley si toho všimne a své jedinečné šance využije.
S: ''Pojd sem ke mně.'' láká ji napůl opilý.
T: ''Boothe,....to není dobrý nápad..'' povídá v poloviční rozjařenosti.
S: ''Já vím, ale na tom mi nezáleží. Nebo se snad přede mnou stydíš?''
T: ''Cože?! Já a stydět se? No dovol! Já ti ukážu.'' a Seeley nestačí zírat, jak rychle se vysvlékne z šatů.
Prohlédne si její krásnou, odhalenou, štíhlou postavu a ztratí dech. V té chvíli už nedokáže čelit zdrženlivosti a opatrnosti. Vychutnává si okamžiky, kdy jsou spolu proti sobě v jedné vaně...ležící a snící. Booth na ni pokaždé háže okaté, vyzývavé pohledy, které Temperance opětuje, a tak se na sebe kření a flirtují dál, dokud nevylezou z vany.
Jako první tak učiní Seeley a hned po něm Temperance, jíž zabalí do ručníku a celou ji osuší. Ke vší překvapenosti mu dovolí, aby si posloužil, neboť ví, jak důležité je pro oba být si nablízku, když jejich pohár trpělivosti přetéká...Jak svou práci dokoná, zahledí se jeden druhému hluboko do očí, vymění si přes pár pronikavých pohledů a takřka se pohledy vysvlečou. Kůstka svou rozpálenou rukou přejede po jeho holé hrudi, načež ji Seeley rázně lapí a pohladí se s ní po obličeji, neboť nesmírně potřeboval cítit její jemné, něžné doteky na svých. Po chviličce se ho pustí a konečky prstů mu přivře oční víčka. Prsty obkrouží rysy jeho obličeje, políbí ho na čelo, na nos, na spodní ret a následně rty samotné. Seeley ji pevně obejme a nechá se unášet kouzlem vášnivých polibků, jimiž ho zahrnuje. Poté se přestane ovládat úplně, zvedne ji do náruče a přenese z koupelny do ložnice, kde ji povalí na postel. Temperance na něho prosebně pohlédne, aby ji už nenechal čekat, čehož patřičně využije ve svůj prospěch. Vrhne se na ni jako divoké zvíře a společně odplují na ostrov mrazivé rozkoši.

Ze rtů jim plynula slova malebná. Ochutnávali sladkost pleti. Bořili meze, hranice...Ocitali se v božských závratích...Zalykali se štěstím na bouřlivých vlnách lásky...Sliny se sbíhali, myšlenky točili. Nebylo cesty úniku. Nebylo cesty zpět.
Zuřiví hlady se touze poddávali a srdce svá láskou a teplem naplňovali...Co vzdechů zvuk...a hřích...se tichem nesl bez ustání. Tolik nevyřčených slov, jež v mžiku došly svého prozrazení jako láska samá, její mocné rozplývání...A tak vyšlo rázem najevo, o čem Seeley, zdá se, nevěděl, a že nemiloval nikdy více než-li v onu chvíli.
Měsíce tedy oklamával sám sebe, že miluje pouze Hannah a nyní? Nyní byl doopravdy šťastný, jelikož si uvědomil, jak moc Kůstku miluje a především...že ji nikdy milovat nepřestal...Toto zjištění ho zaskočila jako ledová sprška, za níž byl rád a s níž se pouštěl do nekalých činů se značnou zapáleností, jež ho činila výjimečným.
Líbal ji po celém těle...paprsky vášně šlehaly kolem...a ti hříšníci...dva zamilovaní lidé, kteří pozapomněli na okolní svět, žili v oněch momentech jenom pro sebe...Šťastní, spokojení a...okouzlení.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kája kája | 6. února 2011 v 8:00 | Reagovat

wow, to je...úžasné, skvělé...naprosto dokonale popsané pocity a události :-) jsi opravdu výborná spisovatelka, doufám, že to není tvé poslední dílo

2 Bones1-Tamča Bones1-Tamča | Web | 6. února 2011 v 8:15 | Reagovat

Jeeeeemine!...to je úúúžasné!....proste waaaaau!....ja som sa tak začínala...,že sa asi rozplačem ,že už je koniec dˇalšej časti teraz čakať do stredy?...to je utrpenie! :-)
vááážne úžasné!

3 Domí Domí | 6. února 2011 v 8:47 | Reagovat

tak to je nádherný :-) mohla bys třeba napsat knížku ;-)

4 Danny Aff Danny Aff | Web | 6. února 2011 v 11:03 | Reagovat

Krásne napísané :)

5 sharya sharya | Web | 6. února 2011 v 11:10 | Reagovat

wau..wau..wau..naproto úžasné,dokonalé a spalující. je to úplně dokonalé. :-) ;-) a už aby byla středa ;-)

6 BiBi BiBi | Web | 6. února 2011 v 13:56 | Reagovat

Prečo tam nieje ten môj koment ? :-( Ja sm ho písala prvá :-(

7 Bones1-Tamča Bones1-Tamča | Web | 6. února 2011 v 15:58 | Reagovat

haha....asi si nemala byť prvá :-D[6]:

8 Minnie Minnie | 6. února 2011 v 16:06 | Reagovat

Ja som normálne prestala dýchať ,ale naozaj niečo úžastné bože prečo to nemôže byť aj v skutočnosti čo ? :-D skvelé si úžastná spisovateľka ;-)

9 šmoulas.... šmoulas.... | 6. února 2011 v 22:54 | Reagovat

Páááááni....wááááw....prostě užásné...se to četlo samo....nemám slov....toš dobré....

10 ange999 ange999 | 7. února 2011 v 13:10 | Reagovat

slová došli úplne ??? wow

11 zskounice zskounice | E-mail | 7. února 2011 v 15:40 | Reagovat

dost dobrej blog jukni pls sem a pošli to dál http://sterkashow.webnode.cz/    dííík :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

12 Natalka Natalka | Web | 9. února 2011 v 16:49 | Reagovat

Super povídka :-):-)
Aby už zase bylo pokračovaní už se těším :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :D  :D  :D  :D  :D  :D
A jak se máš ??

13 Nikol - autorka blogu Nikol - autorka blogu | Web | 9. února 2011 v 17:17 | Reagovat

Natálka: Ahooj. Mám se dobře, opravdu skvěle. :D A doufám, že ty taktéž, i když podle počtu těch smajlíků soudím, že možná až moc dobře. :D

14 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 21. února 2011 v 19:57 | Reagovat

No jako jelikož chci přečíst celou povídku v jeden den už mě nenapadá co dál psát!! nechci se pořád opakovat:) je to prostě úžasné!! je to krásně popsané a ten konec je superní!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama