9. díl - Přiznání

13. února 2011 v 22:34 | Nikol |  © Povídky na pokračování

fa

9. díl - Přiznání


Jsi blázen. Jsi nenapravitelný blázen, Temperance Brennanová. Necháš si proklouznout štěstí mezi prsty místo toho, aby si o něj bojovala? Ty si vážně myslíš, že nemůžeš? Co tě opravňuje vymýšlet tak nehorázně nesmyslné scénáře? Zrovna ty? Inteligentní, všeho schopná žena nakládající se životem podle vlastního uvážení, jež docílí svého, když prokáže neskutečnou snahu, píli a vytrvalost?
Nejsi nic víc než zbabělec. Ošizuješ se o to nejlepší, co ti život nabízí. Lásku muže, který zajisté cítí totéž, co ty. Tak se vzchop a neváhej. Běž si pro své štěstí, dokud můžeš...

Nemohla uvěřit, že za ni promluvil její vnitřní hlas, jemuž nedovedla domluvit. Rozezněl se jí v hlavě, kdykoliv neočekávala jeho návratu. Nevěděla, jak ho přehlušit, jak mu zamezit nebo jej přestat vnímat. Přepadávaly ji výčitky svědomí.
Nelitovala svých činů ve Vídni, ale spíše bolestivé pravdy, že s ním nesměla strávit romantickou noc, k níž však došlo, jelikož někdy srdci poručit nelze. Nemluvě o ranním milování, vystřízlivělí, avšak nezkrotně hladoví, prahnoucí po sobě. Pouhé vzpomínky ji zanesly zpět k momentům nejkrásnějších prožitků, jaké snad dosud s nikým jiným neprožila, ne v takovém množství...Doteky, polibky, pohlazení...Co víc si v oněch chvílích mohla přát? Měla vše, po čem dychtila, leč zmizela dříve než se jí její nejtajnější sen vyplnil...


Seděla ve své kanceláři v Jeffersonově institutu a bolelo ji u srdce. Bylo jí do pláče, což ji kolikrát přivádělo k šílenství, poněvadž v zásadě nedovolovala emocím, aby ji přemohly, přebraly nad ní moc a využily ji ke svým nekalým účelům.
Při práci své pocity potlačovala a oddělovala od fyzického těla kvůli některým obzvláště zapeklitějším případům. Činila, jak jí rozum nařizoval. Nejspíše proto postrádala pochopení pro určité vlivy, jež si ji podmaňovaly.
Cítila zvláštní napětí v oblasti čela a spánků. Nedokázala vstát, nohy ji ztěžkly a když se přeze všechno pokoušela dál zvednout, nesvedla to. Cosi ji udeřilo do břicha a dost silně...netušila, co se s ní děje, což ji zneklidňovalo, protože obvykle uměla určit správnou diagnózu i sama sobě, ale nyní...jakoby ji osedlal ďábel...čapl ji za nohu a vláčil po zemi...Sice měla zpoždění, menstruace se doposud nedostavovala, ale věřila, že jde jen o pouhé nedorozumění, jemuž přijde na kloub. Umanula si převzít věc do vlastních rukou a jednat s předstihem než bude pozdě...

Další den brzy ráno si zašla ke gynekologovi, aniž by si udělala těhotentský test. Nedůvěřovala jim. Byla si jistá, že přijatelnou skutečnost jí sdělí pan doktor, ať už bude jeho znění jakékoliv. Chtěla zkrátka vědět, zda je s ní něco v nepořádku či naopak. Hlavně, aby se již tolik nestresovala a nebála nejhoršího. Srdce jí divoce bušilo, když ležela na lékařském lehátku.
Doktor si ji prohlédl a poté jí pokynul, že se může jít ustrojit. Temperance tak učinila, oblékla se a následně si sedla naproti doktorovi, sedícím u svého pracovního stolu, píšící na počítač své postřehy na základě vyšetření.
Málem sebou cukla, jakmile upustil od psaní. Vycítila, že právě teď v tuto chvíli se dozví, jak na tom tedy je...Při pomyšlení na bolest, která ji v jednom momentě zasáhla předchozího večera, se obávala toho, co jí poví. Doktor se však zdál být pohotový a klidný, narozdíl od ní.
DOKTOR: ''Slečno, jste těhotná.'' praví s úsměvem na rtech.
Temperance rázem ztratí slova. Neví, co říct. Neví, jak reagovat. Jakoby do ní udeřil blesk. Jakoby všichni čekali, co odpoví, ale ona nedokáže ani jedno ani druhé. Sedí tam jak pražez a jediné, co z ní nakonec vyjde, je: ''Cože jsem?''
DOKTOR: ''Čekáte miminko. Radujte se přece. Otec dítěge bude mít, předpokládám, radost.'' pronáší zvesela.
T: ''Možná.'' odpoví rozpačitě.

Vzpomínala na každou chvilku, jež se ve Vídni odehrála. Vybavovala si Boothův pohled na její překrásné šaty onoho večera, kdy se pořádal ples. Vybavovala si déšť za půlnočního bloudění labyrintem...vlhké polibky...momenty, kdy se jejich oči setkaly...a nekonečně dlouhé, vášnivé milování za svitu nebeských hvězd...
Zatímco přemítala, jela do práce zhodnotit nové poznatky ohledně jejich oběti, na něž přišel jeden z jejích nejuznávanějších stážistů, Wendell.
Zaparkovala, vyjela výtahem do příslušného patra, zabočila vlevo a vešla do haly, kde se dennodenně věnovala zkoumání něčích ostatků.
Vystoupala na platformu, pozdravila se se všemi členy týmu včetně Bootha, stojícího opodál, upírajícího na ni svůj zrak.
Temperance raději přešla k věci, beztak se jí z něho podlamovala kolena.
T: ''Pane Brayi, na co jste přišel?'' otázá se ho.
W: ''Povšiml jsem si zvláštních útvarů na zádových kostech oběti.'' ukáže na ně. ''Zpočátku to vypadalo jako obyčejný kříž, ale při bližším průzkumu, jsme se dopátrali mnohem překvapivější skutečnosti. Ukázalo se, že oběť byla svázaná k židli a nemohla se hnout, mezitímco jí někdo další řezal do zad drsné vzkazy.''
T: ''Jaké vzkazy?'' dotazuje se ho.
W: ''Nechť tvá víra shnije v krvi tvé, jíž proliješ bezpočetného množství, jak sis od počátku počátků svého bytí zasluhoval, ty proradná kryso, ty nestydatá bestie.''
S: ''Nábožensky založenej cvok, to nám tu tak chybělo.'' praví cynicky Seeley.
T: ''V pradávné mytologii bylo řezání do člověka považováno za běžný způsob zneškodnění nepřítele.''
C: ''Skutečně?'' pochybuje Cam.
T: ''Ano.''
C: ''Jaká úleva, že žijeme v jiné době, i když mučení přetrvává.'' poznamenává Cam.
H: ''Trízni se nedalo uniknout. Vrah musel mít pěknou páru, když ji svázal úplně sám.'' přidává se Hodgins.
A: ''Nepochybně. Snažila jsem se něco získat z té videonahrávky, co jste mi dali a podařilo se mi vylepšit obraz. Na nahrávce jsem rozpoznala našeho pravděpodobného zločince. Podle všeho to vypadá na jeho šéfa z dřívější práce.'' podává fakta Angela.
S: ''Naše oběť pracovala pro zločince?'' žasne Seeley.
T: ''Pouhé hypotézy, Boothe a vy, pane Brayi, zkoušejte to dál. Musíme přijít na vraždenou zbraň, která nás zavede k vrahovi.''
W: ''Jistě, paní doktorko.''
Wendell a všichni ostatní se dali práce. Seeley odjel na základnu FBI a Kůstka se pustila do vyřizování pracovních záležitostí na svém počítači.
V tom k ní do kanceláře přispěchala Angela, sotva popadající dech.
Temperance jí pobídla, aby si sedla na pohovku, a tak Angela nezahálela a okamžitě si sedla. Tvářila se důležitě, možná až moc důležitě, jak si s ní chtěla od srdce promluvit.
A: ''Něco se děje a ty to přede mnou skrýváš, před nejlepší kamarádkou. Tak ve s tím.'' žadoní.
T: ''O čem to mluvíš?'' diví se.
A: ''Všimla jsem si nad ostatky, jak po sobě s Boothem divně pokukujete. Nehledě na tvoje duchem nepřítomné pohledy...Jsi v pořádku?''
T: ''Angelo, já...'' odmlčí se a následně svou větu dokončí. ''Proberem to večer, co říkáš? Můžeš přijít v osm hodin?''
A: ''Ovšem, že můžu. Přiveze mě Hodgins. Co jsem v posledním měsíci těhotenství, je přehnaně pečlivý a důsledný.'' zasměje se.
Temperance se zasměje též a potom, co Angela odejde, vrátí se k hromadě papírů nakupených na její pracovní ploše.

Vytížení, únava a ospalost se dostavily ihned po příchodu domů. Vstřebávala dnešní novinku, jakou jí doktor oznámil a z které se jen stěží vzpamatovávala. Způsobil, že na ni musela myslet celý den.
V jejím bříšku žije človíček...zatím spíše plod, ale těšila se na miminko...těšila se, až jej spatří na ultrazvuku a rozpozná jeho pohyby...Vzápětí jí bylo jedno, jestli je sama nebo s ním, protože jí stačilo usvědčení, že si dítě ponechá a s láskou ho vychová. Věděla, že si k děťátku vytvoří velmi silné citové pouto, a že nedovolí nikomu na světě, aby mu ublížil.
Během svého rozjímání si nečekaně vzpomněla na několik důkladně ukrytých cenností, které schovávala na speciálním, tajném místě, nepřístupném pro nikoho kromě ní.
Šla tedy do své ložnice a klekla si kolena před komodou. Otevřela spodní šuplík, vyjmula pár specifických věcí a se zaujetím si je prohlédla. Na koberci ležely poněkud staré fotografie, skleněný delfín, figurka šmouly Koumáka, prasátko Jasper, mušle, růžový amulet a mnohé další předměty. Převážná většina věcí byla od jejího táty a Bootha...Zejména na šmoulu se dobře pamatovala...jak s ním tehdy mluvila, jak na ni laskavě pohlížel a pravil: ''Ty jsi lepší než šmoulinka.'' Avšak v paměti ji zvláště utkvěly jeho barvitější hlášky typu: ''Co se má stát, stane se. Akorát musíš být připravená.'' nebo ''To chce čas, Kůstko. To chce čas.'', když jí nebylo do smíchu. Nejednou ji omámil jakýmsi kouzelným práškem. Nasypal jí ho do vlasů a co nevidět se vsákl dovnitř...do její hlavy...měnily se jí chutě, vůně, viděla vše ozářené podivuhodným nebeským světlem...jakoby si nasadila růžové brýle a nesměla si je sundat, jinak by litovala...
Prošel každý kout jejího těla...líbal ji, hladil ji, dotýkal se jí na nejcitlivějších místech, až se blahem rozplývala...směl si s ní pohrávat, směl ji tisknout blíž a blíž k sobě a Temperance v žádném případě nepocítila potřebu ho odstrčit...ba naopak potřebovala ho více než-li kyslík, více než-li vodu, světlo, teplo, tekutiny či jídlo. Byl ztělesněním jejích nejtajnějších snů, což přetrvává doteď.

Musela být opět zanesena do jiného časoprostoru, jelikož neslyšela zvonek u dveří.
Procitla až při několikátém zabušení na dveře. Vstala ze země a šla otevřít. Ve dveřích stála Angela. Temperance jí pokynula, aby vstoupila dovnitř, načež se obě posadily na pohovku a daly se do rozhovoru.
A: ''Povíš mi už konečně co se s tebou děje? Napínáš mě od samého rána.''
T: ''Nechceš nejdřív něco k pití?'' odbočuje.
A: ''Naznačuješ snad, že by to se mnou mohlo seknout, jakmile se dovím, o co jde?'' znejistí Angela.
T: ''Jako alternativu ji nevylučuji.'' usvědčí ji.
A: ''Fajn. Dám si džus.'' podřídí se.
Temperance dojde do spíže v kuchyni a vyndá pomerančový a ananasový džus. Každý vezme do jedné ruky a zeptá se Angely: ''Mám ananasový nebo pomerančový. Jaký si dáš?''
A: ''Třeba ten ananasový.'' odpoví Angela.
Kůstka jim naleje do sklenic a přesune se zpátky k ní na sedačku. Podá jí jednu sklenici a trochu upijí. Poté se Angela rozhovoří.
A: ''Zanechme džusů, oklik a jiných zdržovatelských aspektů, abychom konečně probrali to podstatné, kvůli čemu jsem sem přišla. Takže buď od té dobroty, zlatíčko a pověz mi na rovinu, čím to je, že se chováš divně?'' vychrlí ze sebe.
Temperance se zhluboka nadechne, odloží sklenici na stolek, podívá se jí upřímně do očí a s chvějícím se hlasem pronese: ''Jsem těhotná.'' Angela se na ni nevěřícně podívá s pusou dokořán, neschopná jakýchkoli slov, a proto na chvilku pomlčí. Kůstka vytrvá než se vzpamatuje, a když se tak stane, dovolí Angele, aby jí položila několik podstatných otázek.
A: ''Ty si spala s Boothem? Kdy? Jak - jak k tomu došlo? A kde? Ve Vídni?''
Kůstka věděla, že její kamarádka bude chtít znát detaily, a tudíž se dala do vyprávění.
T: ''Bylo opravdu pozdě, asi hodinu po půlnoci a my se vraceli z maškarního plesu na hotel...Pozvala jsem ho do svého apartmánu, nabídla mu sklenku šampaňského a napětí začínalo dosahovat závratných výšek...V tom momentě jsme se najednou přestali ovládat, alkohol nám lezl snáž do mozku a pod záštitou neoklamného vzrušení jsme se ocitli v posteli dříve než jsme stihli cokoliv namítnout.''
Angela je úplně vyvedená z míry, ale pozorně ji poslouchá.
A: ''Páni! Takže ty čekáš Boothovo dítě?''
T: ''Přesně tak.'' přitakává.
A: ''Tak to je skvělý! Gratuluju!'' raduje se náhle Angela, neboť si od samého počátku přála, aby spolu její přátelé byli nebo se alespoň více přiblížili jeden druhému.
T: ''Není to skvělý. Žije s někým jiným a očividně je s ní šťastný a já mu to přeju.'' prosazuje svou.
A: ''Být tebou, řekla bych mu to. Tak či tak tě dřív nebo později uvidí se zakulaceným břichem, tudíž bych se raději být na tvém místě nerozmýšlela dlouho.'' stará se Angela.
T: ''Vím, že máš pravdu. Myslíš to dobře...jenomže tady jde o malého tvorečka, který prozatím nemusí vědět, kdo je jeho otec, stejně jako otec nemusí vědět, že bude mít další dítě.''
A: ''Prosím tě, pusinko, neponechávej nic náhodě. Nechci, abyses spálila.'' strachuje se o ni.
T: ''Neboj. Dozví se to, ale dejme tomu čas.'' praví Kůstka.
A: ''No tak dobře, ale čím dřív, tím líp.''
T: ''Jasný.'' ujišťuje ji.
A: ''Jedno mi však pověz. Miluješ ho? Chci to od tebe slyšet. Upřímně.'' zajímá se.
T: ''Víc než si myslíš.'' stéká jí po tváři první slza.
A: ''Vy k sobě patříte, o tom není pochyb.'' usměje se na ni.
T: ''Jsi moc hodná, Angelo.'' rozbrečí se a Angela ji pevně, kamarádsky obejme. Temperance jí pláče na rameni a nedokáže přestat.
A: ''Uvidíš, čas všechno spraví.''
Kůstka se od níí odtáhne a otře si slzy.
T: ''Zřejmě budu těhotentství prožívat citlivěji než jiné ženy.'' pousměje se.
A: ''Někdo to být musí.'' zasměje se.
T: ''A jaké to vlastně je mít víceméně před termínem?'' táže se jí.
A: ''Doslova šílené. To malý už kope o sto šest. Věčně tvrdnu na toaletách, přejídám se a břicho mě kolikrát bolí k prasknutí.''
T: ''Jistě je to přirozené.'' usuzuje.
A: ''Ale jo...jinak si stejnak nemůžu stěžovat.'' směje se.
Na téma miminek si pak povídají dál, kření se a upíjí džus ze svých sklenic, dokud se Angela nerozhodne jít pomalu domů.
V tom ji Temperance zastaví a praví: ''Počkej. Chci ti něco říct.'' Angela se otočí jejím směrem a pokyne jí, aby pokračovala. Kůstka tedy mluví dál: ''Víš, jak sis myslela, že jsem se Sullym neodplula kvůli Boothovi?''
A: ''No...''
T: ''Tak si měla naprostou pravdu.''
Angela na ni vycení své bělostné zuby a poté se krok po kroku odebírá ke dveřím. Kůstka ji následuje, avšak u dveří se obě pozastaví.
A: ''Jsem ráda, že si mi to řekla...a ty nezapomeň, že vy dva sobě náležíte...Věřím, že děťátko vás ještě víc spojí.''
T: ''To je od tebe hezké.''
Poté se rozloučí a Angela odchází domů. Temperance zavírá dveře.

Navzdory sužujícím pocitům, které ji kolikrát zachvátí svou nenapravitelnou silou, se již necítila toli opuštěná či osamělá. Měla důvod k radosti. Jednoho krásného dne se jí narodí roztomilé miminko a bude tou nejšťastnější maminkou na světě, což se jí o úsměv na rtech postaralo. Byla zkrátka uchvácená onou realitou, jež jí přinesla ohromné potěšení, neboť si nikdy nemohla přát nic jiného než děťátko s leckdy nevyzpytatelným, leč velmi dobrosrdečným a charismatickým agentem FBI.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Minnie Minnie | 13. února 2011 v 23:52 | Reagovat

Tak toto je úplne skvelé ja sa asi rozplačem :-D je to čoraz lepšie a lepšie už sa teším na diel keď mu to povie to nevydržím :-O ixixi tak skvelú poviedku som ešte nečítala si skvelá ;-) Milujem túto poviedku :-) :D

2 ange999 ange999 | 14. února 2011 v 8:50 | Reagovat

Krááása... len už aby pokračovanie bolo ja už nevydržím...nejaký valentínsky bonus??? :-D  :-D  :-D

3 Domí Domí | 14. února 2011 v 15:50 | Reagovat

je to bezvadný!!! opravdu jsem zvědavá, co se stane dál :-)

4 BiBi BiBi | Web | 14. února 2011 v 17:53 | Reagovat

Súhlasím s vami ! :-) Je to fáákt suprová bezchybná poviedka. Milujem ju :-D

5 bones1-Tamča bones1-Tamča | Web | 14. února 2011 v 19:42 | Reagovat

Myslíš vážne toto?...ja ťa asi zožeriem...vážne,je to úžasné..ja chcem písať tak ako ty!...proste to tehotenstvo no na to som strašne moc zvedavá ako to urobíš potom čo sa stalo s B&H no ja sa nemožem dočkať pokráááčka vááážne je toúžasne chválim!

6 sharya sharya | 14. února 2011 v 20:19 | Reagovat

je to úplne uzasne, proste dokonale ..úzasna cast na Valentyna ;-) jenom mam dotaz..sice ctu kazde tvoje slovo, ale bohuzel jsem si nevsimla jak to tady v tvoji ff dopadlo s H&B. Protoze ji rekl ze by mel byt konec. Dozvime se to jeste a nebo si to mam precist znovu a najdu odpoved? ;-)  :-) ;-)

7 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 21. února 2011 v 20:55 | Reagovat

Superní!! moc se mi to líbí!! navíc jak hned přizná Angele že je těhotná!! je to úžasný!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama