Předposlední díl

17. února 2011 v 18:16 | Nikol |  © Povídky na pokračování

fa











10. díl - Do morku kostí


V životě nebyl zamilovanější. Neznal nikoho, koho by milovat více. Tolik mu učarovala svým šarmem, svou jedinečností a nesmírnou inteligencí, jež mu kolikrát lezla na nervy ne snad proto, že by ho rozčilovalo, o kolik je chytřejší než ona, ba spíše proto, že se mu nesčetněkrát nebyla schopná podřídit, což mu přišlo politováníhodné, avšak nezoufal. Někdy zareagovala dle požadavku, a tudíž byl spokojený. Zkrátka tato žena mu velmi imponovala, fascinovala ho a chtěl se jí zabývat celý život jako její muž. Jenomže se mu dosud nepoštěstilo, aby jí oznámil, že již s Hannah není. Vždy, když se jí chystal povědět, co mu na jazyku lpělo, ledabyle ho odbyla a odešla...bez vysvětlení.
Seeley se nenechal odradit a zkoušel si s ní dál promluvit, leč stále bez úspěchu.
Občas mu vězelo v hlavě, proč se tak k němu chová. Odměřeně. Poněkud chladně a nepřístupně. Neboť ho její chování téměř mučilo. Chtěl vědět, co dělá špatně nebo co provedl...Slíbil si, že ještě chvíli vydrží a poté si s ní promluví. Stůj co stůj. Z očí do očí.


Pomyslel na ni a vybavilo se mu spoustu pestrých vzpomínek. Jak ji bral na záda, když se bála hadů, jak ji objímal, kdykoliv jí bylo do pláče, utěšoval ji, líbal ji pod jmelím, v dešti, po přiznání svých citů.
Pamatoval si sen, v němž byli s Kůstkou manželé, pamatoval si den, kdy se poprvé setkali, avšak nejraději vzpomínal na milování ve Vídni. V té chvíli se mohlo stát cokoliv, co by ho tlačilo zpět, ale zvýšená chuť po dobrodružství mu nedovolovala se stáhnout. Věděl, že ji potřebuje, že nemůže odejít...a tak zůstal a vychutnal si každý moment strávený s ní...nazí v její posteli na apartmanu...po noci plné vášně...
S Hannah nikdy nedosáhl takové blaženosti jako s Kůstkou. Teprve s ní poznal, co je skutečné milování...v čem spočívá jeho podstata...
Když se s ní miloval, cítil, jak mu srdce divoce bušilo, jak se mu chvěly rty, jak jí toužil políbit znova a znova. Vzpomínka na její nahou postavu ho opět vzrušila. Nejraději by k ní hned teď zašel a vrhl se na ni, což však nepřipadalo v úvahu. Ze všeho nejdříve si s ní musí vyjasnit pár věcí a povědět jí, co k ní cítí...

Otevřel obálku s rakouskou poštovní známkou, jež mu přišla před dvěma dny a přečetl si krátký dopis, v němž stálo:

Vážený pane Boothe,

v zájmu zachování přátelských vztahů s nadějí, že nás opět v nedaleké době poctíte svou návštěvou, Vám zasíláme malý dárek na důkaz díků Vaší spoluúčasti na maškarním plese, jehož jste se milerádi zúčastnili.

Přeji mnoho úspěchů Vám a Vaší překrásné partnerce.

S pozdravem

Reimund Riesengross

...

Složil dopis zpátky do obálky, jakmile jej dočetl a vytáhl fotografii skrytou za papírem.
Prohlédl si ji. Náhle ho zaplavil známý pocit štěstí. Na fotografii byl zobrazen on a Kůstka při tanci, jak se na sebe usmívají skrze škrabošku přes oči. Seeleyho opravdu potěšilo, co jim ředitel Operního domu zaslal. Hezčí dárek ani nemohli dostat.
Uklidil obálku do šuplíku, fotografii vložil do svého alba a jelikož beztak neměl nic na práci, kochal se těmi starými fotografiemi, zaznamenávající nejdůležitější okamžiky v jeho životě. Narození Parkera. Vánoce s Temperance. Obracel folii za folií a úsměv si při prohlížení nedal říct.
Jen co si album doprohlédl, sklidil ho ze stolu a dal ho pod postel, kam ukládal pár vzácných věcí. Následně si vzal bundu ze své šatní skříně, černé boty a vyrazil ven na procházku. S rukama v kapsách si to štrádoval směrem k baru Founding Fathers. Zatímco minul další ulici, uvědomil si, že v pravé ruce něco drží. Vyndal ruku z kapsy a rozevřel dlaň. Zrak mu spočinul na okvětním plátku červené růže. Rázem byl jako vyměněný. V hlavě se mu přehrál rozhovor vedený s Kůstkou před několika měsíci, kdy se jí ptal, jak by dala muži najevo, že jí na něm záleží. Vybavil si přesná slova, která pronesla: ''Vložila bych mu do kapsy u oblečení okvětní lístek.''
Okamžitě zbystřil. Napadlo ho zavolat Sweetsovi, aby se s ním poradil, a tak začal jednat. Brnknul mu, pak došel do baru, sedl si k pultu a objednal si pivo. Sweets na sjednané místo dorazil za patnáct minut od telefonátu. Zamířil k Boothovi, posedávajícím u pultu a dal se do řeči.
L: ''Z telefonního hovoru jsem vydedukoval, že jde o esenciální záležitost, nemám pravdu?'' otázá se ho.
S: ''Ovšem. Je to...esenciální...nebo jak tomu říkáte.'' poznamenává.
Dr. Sweets se posadí vedle Bootha a objedná si též pivo.
L: ''Nechtě mě hádat...Pronásleduje vás v myšlenkách žena, k níž chováte intenzivní city a nevíte, jak jí to říct, poněvadž jste jí byl už jednou v minulosti odmítnut.''
S: ''Trefa!'' kroutí nevěřícně hlavou a pohazuje rukama kolem. ''Jakou radu byste mi uložil?''
L: ''O tom jsme mluvili už víckrát. Na vašem místě bych s ní pohovořil. Co nejdříve.''
S: ''...Je to příliš riskantní...Co takhle počkat pár týdnů?'' napadá ho.
L: ''Agente Boothe, zápasíte s časem...Víte, že mnohdy na tom tratíme, když se dlouho rozmýšlíme, zda-li je správné to či ono...'' poukazuje na alternativy.
S: ''Tím si nejsem tak jistý.'' nezdá se Seeleymu.
L: ''Předpokládám však, že jste mě zavolal kvůli něčemu konkrétnějšímu.'' přejde k hlavnímu.
S: ''Vlastně ano.'' vyndá znovu z kapsy okvětní lístek růže a podá ho Sweetsovi.
Lancey si ho prohlédne a praví: ''Ve spirituálním významu zvaném květomluva vyjadřuje tento okvětní lístek červené růže horoucí lásku, což znamená, že žena, jenž jej věnuje muži, mu tím přiznává své city...ale to jste zajisté tušil...chtěl jste se jen ujistit. Je to tak?''
S: ''Svým způsobem ano.'' přiznává.
L: ''Paní doktorka vám jej věnovala, aniž byste byste o tom měl ponětí?'' udivuje se.
S: ''Myslím si, že mi ho dala do kapsy v letadle, zatímco jsem byl na záchodě.''
L: ''Pozoruhodné...až nevídané.'' zamýšlí se.
S: ''Mám jít za ní a říct jí všechno?'' položí mu podobnou otázku co předtím.
L: ''Jste na řadě. Doktorka učinila rázný krok, tak teď ho udělejte vy.'' podporuje ho.
Seeley zváží jeho slova, ale stále si není zcela jistý, zda nemá raději počkat...
V tu chvíli se mu rozezvoní mobilní telefon. Zvedne ho.
S: ''Booth?'' praví do mobilu.
Zjišťuje, že mu volá syn Parker, aby mu sdělil, jakou mají návštěvu. Seeley se tedy rozloučí se Sweetsem a pádí domů. Odemkne dveře, vejde dovnitř a zavře za sebou.
Na pohovce sedí jeho dědeček Hank. Seeley se s ním přivítá radostným objetím a ihned se rozhovoří.
S: ''Kde se tu bereš, dědo?'' září Booth.
H: ''Copak nemohu navštívit svého vnuka po tak dlouhé době?'' usmívá se.
S: ''Samozřejmě, že můžeš. Akorát je to překvapení. Když jsem ti volal posledně, byl si v Kalifornii.'' překypuje údivy.
H: ''Vrátil jsem se před pěti dny a chtěl tě vidět.'' konstatuje.
S: ''Dědo, ty víš, že s tebou vždycky rád sejdu, ale řekni mi, z jakého důvodu si vlastně přijel?'' vyzvídá.
H: ''Ozval se mi doktor Sweets.'' přiznává.
S: ''Proč?'' nechápe Seeley.
H: ''Aby mi oznámil jistou skutečnost, kterou si mi zatajil.'' chytračí.
S: ''Tu věc s Hannah? Ta už je pryč.'' udává.
H: ''Seeley, mě neoblafneš. Co se stalo?''
S: ''Ukončil jstem to, protože miluju někoho jiného.''
Hank zpozorní.
S: ''Hannah jsem miloval...jistou dobu, ale...pak se odehrálo strašně moc věcí...''
H: ''S Temperance?''
S: ''Ano, s Temperance.'' přitakává Seeley. ''Překročili jsme hranice přátelství...strávili spolu noc.'' nebrání se faktům.
H: ''A jaký máte vztah nyní?'' zajímá se dědeček.
S: ''Podivně přátelský.''
Hank se podívá Seeleymu do očí, a když v nich spatří jiskřičky, řekne: ''Rád bych se ti s něčím svěřil, Seeley...Temperance je žena, jež je ti souzená...ode dne, kdy jsem ji uviděl, mi bylo jasné, co zhruba cítí, třebaže nejsem psycholog jako doktor Sweets. V jejích i ve tvých očích se zračí porozumění, silná náklonnost a sympatie, kterými se obohacujete. Milujete jeden druhého a přitom mlčíte a vaše pohledy svědčí o mnohém. Jestli bych ti mohl nějak pomoct posunout se dál, což by mi bylo potěšením...tak bych...'' nedokončí svou větu.
S: ''Tak bys co?'' táže se ho.
H: ''...Požádal bych ji o ruku.'' oznamuje bezprostředně Hank.
Seeley neví, co říct. Přemýšlí, jak s tím co nejlépe naložit a smysluplně odpovědět. Nakonec se však chytne zajímavé myšlenky, jež mu probleskne hlavou a vysloví ji nahlas.
S: ''Co když...'' odkašle si. ''Co když si mě nebude chtít vzít?'' pochybuje Seeley.
H: ''Řekni mi, proč by si tě neměla chtí vzít? Jsi dobrý člověk se srdcem na správném místě a Temperance je jiná než Rebecca, jestli narážíš na její tehdejší odmítnutí...Věř mi, uděláš-li, jak srdce poroučí, dosáhneš svého, ale obrátíš-li se k němu zády, dopadneš tvrdě na zem..'' řeční obrazně.
S: ''Jsem moc rád, že tě mám, dědo.'' usmívá se na něho.
H: ''Což o to. Mít tak statečného a dobře vychovaného vnuka je radost. Je to dar...Akorát k té žádosti...počkej, až nastane ta pravá chvíle.''
S: ''Jak to poznám?''
H: ''Řiď se svým srdcem. Napoví ti.'' Následně se zvedne z pohovky, obejme se se Seeleym a jde se rozloučit s Parkerem do jeho pokoje. Potom se přesune do předsíně ke dveřím, načež odvětí: ''Jo a Seeley...stav se někdy u mě doma. Třeba ti bude přát štěstěna s prstýnkem po babičce.''
Booth se na prsten pamatoval. Kdysi mu jej děda ukazoval, ale netušil, že by mu ho daroval, aby s ním uspěl u ženy dominující jeho vnitřnímu pokladu. Naposledy mávl svému dědečkovi a zavřel dveře.

P: ''Tati?'' volá Parker svého otce.
Seeley tedy přejde jeho dětského pokoje a skloní se k němu nad jeho postelí.
S: ''Copak, Parkere? Nemůžeš usnout?'' přehrábne mu vlasy a pohladí ho po čele.
P: ''Ne, to ne. Chci jen něco vědět.'' dožaduje se.
S: ''Poslouchám.'' navnadí ho.
P: ''Sice jste s dědou nechtěli, abych to slyšel, ale vím, o čem jste se bavili...a proto se tě, tati, ptám...Riskneš to, že jo?''
S: ''Co přesně?'' dělá blbého před vlastním synem.
P: ''Požádání o její ruku.''
S: ''Měl bych?'' vyzvídá po svém synovi.
P: ''Jasně. Mám rád Kůstku, mám ji moc rád. Prosím, vem si ji.'' vyjádří se zřetelně.
S: ''Nebo?''
P: ''Nebo můj táta není ten, za koho ho mám.'' podotýká.
S: ''A za koho mě máš?''
P: ''Za nejlepšího tátu na světě, který se nikdy nevzdává a bez boje neodchází.'' usměje se. ''Asi si to potřeboval slyšet.''
S: ''Díky, Parkere.'' opětuje jeho úsměv. ''Asi jo.''

Seeley dá Parkerovi dobrou noc a odejde z pokoje. Posílený, šťastný a připravený bojovat za své štěstí. Věřil, že víra, kterou nosí ve svém nitru, mu bude nápomocná. Byl odhodlaný se o ni ucházet více než jako přítel, partner či parťák. Byl odhodlaný ucházet se o ni jako její životní partner. Jako někdo, komu se může zcela oddat, kdo ji vždy podrží. Někdo, na koho se může spolehnout...koho může milovat, protože i on miluje ji...Tak to cítil a věděl, že mu nic nezabrání v tom, aby si pro ni doběhl. Pro ni, pro svou lásku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bones1-Tamča bones1-Tamča | Web | 17. února 2011 v 19:35 | Reagovat

noooo ok...toto je smutné ,že to je predposledný diel...ale zároveň som šťastná ,že je tu nový diel...:-)
sa tsraaaaašne tešáííím na pokráčko je to veeeľmi zajímavé:-)keď som to čítala bolo to úžasné...ja ja vážne neviem či to vlastne ydržím do pokráčka....tak dúfam ,že tu bude čo najrychlejšie:-)

2 Minnie Minnie | 17. února 2011 v 20:17 | Reagovat

Óóó bože tak toto je neskutočné ja som sa rozplakala ako, že jak som sa rozplakala pri predposlednom diely tejto neskutočnej poviedky neviem čo budem robiť keď bude posledný a čo viac keď to bude naozaj :-D ja sa asi rozplyniem 8-) :-D

3 sharya sharya | Web | 17. února 2011 v 20:42 | Reagovat

No prostě nádhera, na to se nedá nic jiného říct. Je to naprosto úžasné. ;-)  :-) a na příští díl se moc těším. ;-)

4 BiBi BiBi | Web | 18. února 2011 v 0:40 | Reagovat

:-) Super, krásne , wau ... Skvelo premyslené ... a s tým lupienkom vo vrecku ... existuje to aj v skutočnosti ? :-D myslím tú poveru či ako sa to hovorí :-)

5 Nikol - Elfi Balden Nikol - Elfi Balden | Web | 18. února 2011 v 12:11 | Reagovat

[4]: Opravdu se o červené růži říká, že vyjadřuje horoucí lásku, ale spíše ji dává muž ženě a nejen kvítek, ale rovnou celou růži. ;-) Může být i kytice. :)

6 BiBi BiBi | Web | 18. února 2011 v 14:51 | Reagovat

[5]: Dík :-) , hento som vedela o tých ružiach, len že to o tom lupienku, či sa to dáva aj naozaj do vrecka v nohaviciach :-)

7 Domí Domí | 18. února 2011 v 15:20 | Reagovat

je to fakt krásný :-) je škoda že to je předposlední díl :-( budeš psát ještě něco dalšího? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama