Závěrečný díl povídky

20. února 2011 v 18:16 | Nikol |  © Povídky na pokračování

fa

















11. díl - Smysluplné naplnění


Minuly týdny i měsíce od jeho posledního rozhovoru s dědečkem Hankem, kdy mu poradil, aby Temperance ukázal, jak moc mu na ní záleží. Požádal ji o ruku, zasnoubil se s ní a vzal si ji za ženu. Byl by tím nejšťastnějším mužem pod sluncem, jenž dosáhl toho, oč usiloval, neboť žila v jeho nitru...jako motýl rozevírající svá překrásná, pestrobarevná křídla, chystající se k odletu...usedala na mokrý květ a nasávala pyl jako vůní očarovaná...našla si svého přítele motýlího a letěli pospolu vzduchem čerstvým, zcela neškodným...proháněli se loukou, kde květin je nespočet a šeptali si do tykadel slova malebná...jako krajina samotná, jejíž jsou součastí.
Mohli se odpoutat od všeho, co je kdy rušilo a vychutnat si vzájemnou blízkost ve svých nejčistčích snech. Nechybělo jim absolutně nic, jež by se dalo postrádat. Dosahovali na sebe. Proplétali ruce a dělili se o jedno lože...fantazii se meze nekladly, vše bylo perfektní, ale...jakmile se probudili, zjistili, že vedle sebe nikoho nemají...hmatali po druhé půlce své postele, na níž nikdo neležel...
Zachvátil je smutek...



Neviděli se již celý týden, což Seeleymu připadalo jako věčnost. Každou chvíli sledoval mobilní telefon, jestli náhodou nezavolá, ale Temperance se neozývala. Trápilo ho to. Musel s ní mluvit, avšak nedařilo se mu získat si její plnou pozornost. Preferovala pracovní záležitosti, čemuž Seeley nerozuměl, jelikož měl dojem, že s ním též potřebuje hovořit o čemsi důležitém, leč pro něho neznámém.
Někdy se trochu obával, zda-li svou šanci nepromarnil, když mu nebylo dopřáno říct jí, co mu na jazyku viselo, ale přitom se jak on, tak i ona snažili málo, což se jim v oněch chvílích jevilo osudným. Proto dospěl k razantnímu rozhodnutí, že za ní zajde dnes večer a vše jí sdělí. Tentokrát si nenechá do ničeho zasahovat. Jde jenom o něho a o ni.

Kůstka byla ve třetím měsíci těhotenství a náramně si to užívala, třebaže jí občas nebylo dobře. Musela si častěji odskočit na záchod. Nevolnosti braly za své a únava ji také kolikrát přepadla, když pracovala přesčasy. Velkou oporou jí byla Angela, která jí se vším pomáhala a jež každým dnem očekávala příchod svého miminka na svět. Temperance se radovala s ní, děťátko jí vždycky moc přála a teď...když jej čekaly obě...nemohla být šťastnější, i když se jí zdálo mnohem hezčí pomyšlení, že se s ní raduje taktéž Booth. Muž jejího srdce.

S Angelou se šla podívat po nabídce kočárků v pár obchodech, které je zaujaly při vyhledávání na internetu v předešlých dnech. Vybíraly opravdu dlouho, byli zcela obměkčené a z množství dětsky a barevně vyhlížejících kočárků zcela uchvácené.
A: ''Podívej se na tenhle. Líbí se mi ta barva a vzor.'' praví Angela.
T: ''S tím souhlasím. Je krásný. Má úžasně sestavené boční strany a pevné držadlo.'' vyzkouší jej.
A: ''Vemu ho. Ze všech uchazečů mě zaujal nejvíc a skvěle drží, počítaje dostatečné místo v něm pro mimino.'' libuje si. ''Ještě sem sjedem s Jackem, abysme ho naložili do auta.''
T: ''Dobře.'' přitakává Temperance.
Angela si náhle uvědomí, že by se s ní mohla porozhlédnout po kočárku i pro její dítě, a proto jí učiní návrh.
A: ''Když už jsme tu...co kdybysme vybrali ještě jeden kočárek?'' naznačuje jí.
T: ''Kam tím míříš?'' zkouší ji.
A: ''Přece své dítě nebudeš nést pořád v náručí. Občas ho povozíš, ne?'' pokládá otázku plna údivu.
T: ''Samozřejmě, ale zatím jsem tolik nepřemýšlela o budoucnosti a co všechno bude zapotřebí. Nevěřím sice na pověry, avšak s věcmi pro dítě bych počkala do porodu. Nákupy hraček, plínek a spousty jiných věcí s předstihem totiž nevěští nic dobrého.''
A: ''To chápu.'' uznává Angela. ''A kdy tu velkou novinu konečně povíš Boothovi?''
T: ''Možná dneska.'' zvažuje možnosti setkání s ním, jelikož ho týden neviděla. Měla práce nad hlavu, příliš zařizování.
A: ''To je báječné! Uvidíš, bude nadšený!'' srší optimismem.
Temperance se pousměje a tiše pro sebe praví: ''Snad ano.''

Seeley si domluví schůzku s jejím otcem okolo třetí hodiny odpolední, načež oba přijdou o pár minut dříve. Vřele se přivítají a usednou na svá místa v kavárně.
M: ''Co bylo tak neodkladné, že jsem musel okamžitě přijet? Stalo se něco Tempy?'' vyžaduje urychlenou odpověď.
S: ''Tempy je v pořádku, ale je faktem, že jsme se sešli kvůli ní.'' načerpá vzduch do plic a spustí: ''Během našeho pobytu v Rakousku při vyšetřování případu a společně tráveného času jsem si uvědomil, že jsem nikdy nebyl šťastnější než s Kůstkou...Už delší dobu jsem do ní beznadějně zamilovaný a byl bych schopný za ni položit svůj život...'' na okamžik se odmlčí a následně pokračuje: ''Víte...s Hannah to skončilo...nemiloval jsem ji tak šíleně jako Temperance, a proto vás,Maxi...chci vás jako přítel požádat o ruku vaší dcery.''
Max se na něho usměje a pronese: ''Jsem rád, že jeden z vás konečně dostal rozum.''
S: ''Takže?''
M: ''Má odpověď zní rozhodně ano...Máte mé požehnání.''
Seeley jeho úsměv opětuje. Je potěšený, že obdržel svolení.
M: ''Někoho jako jste vy jsem si pro ni vždycky představoval.'' přiznáváá Max. ''Navrhuju tykání, co vy na to? Už jsme skoro rodina.''
S: ''Klidně, Maxi.'' usmívá se a přiťukává si s ním hrnkem horkého kafe.
Zbývalo již jen dotázat se Temperance, zda-li by si ho chtěla vzít a tuto otázku jí hodlal položit právě dnešního večera...

Zavolala mu kolem půl šesté večer, jestli by nemohl přijít. Řekla si, že mu tu novinu poví, i když tím podle ní riskuje. Bála se vlastního štěstí, ačkoliv neměla důvod se čehokoliv obávat. Mohla se mu s čímkoliv svěřit a přitom by nic neztratila. Šance byly obrovské. Tak obrovské, že by se z nich napil i sebevíc žíznivý.
Seeley dorazil o hodinu později. Klepali se mu nohy, vyschlo mu v krku a měl pocit, že ze sebe nevydá ani hlásku. Zazvonil na zvonek a vyčkal jejího příchodu.
Temperance mu co nevidět otevřela a pustila ho dovnitř. Postával neklidně v pravém rohu u její knihovny a Kůstka si ho neustále s neobyčejným zájmem prohlížela.
Ukrojila mu dva kousky jablečného koláče a dala je na talířek. Přešla s nimi ke stolku, načež se oba posadili do křesel a Seeley si vzal talířek pod bradu. Ochutnal první kousek.
S: ''Hmm...je výborný...hotová dobrota.'' zamlaská.
T: ''To mě těší.'' vycení zuby.
Chvilku na sebe tázavě pohlížejí a poté Seeley prolomí ticho.
S: ''Už to nevydržím. Musím se tě na něco zeptat, ale nedáváš mi prostor, tak tě žádám...žádám tě, abys mi ho dala teďka...To, co ti chci říct, je velmi důležité...'' prosí Seeley.
T: ''Boothe, já...nevím, jestli chci slyšet, co mi chceš říct...'' začínají jí slzet oči.
S: ''Řekni mi, co dělám špatně? Proč mě pořád odbýváš?'' trápí Seeleyho.
Temperance je náhle těžko u srdce. K tomu všemu ji opět zabolí v břiše. Zvedne se z křesla a praví k Boothovi: ''Omluv mě. Musim na toaletu.''
Honem pádí na záchod, klekne si před něj, opře se rukama o jeho boční strany a začne zvracet. Po několika minutách bolest ustane, spláchne po sobě a přemístí se do koupelny, kde si omeje ruce a opláchne obličej studenou vodou.
V tom na ni zavolá Booth: ''Kůstko! Zvoní ti telefon!'' Vyjde tedy z koupelny, zamíří do obývací místnosti a převezme svůj mobilní telefon od Bootha.
T: ''Halo? Angelo?''
A: ''Jo, jsem to já. Prosím tě, můžeš co nejdříve přijet? Praskla mi voda.''
T: ''Určitě. A kde je vlastně Hodgins? On tam není s tebou?''
A: ''Uvízl v dopravní zácpě. Volala jsem mu, ať jede rovnou do porodnice. Do té doby už tam snad budem.''
T: ''Fajn. Lež a nic nedělej. Ihned dorazim.''
Potom se obrátí k Boothovi a pronese: ''Angela začala rodit. Jedeme za ní.''
Seeley neváhá ani vteřinu, reaguje s okamžitou platností. Vystřelí z bytu. Temperance dveře urychleně zamkne a letí k jeho firemnímu automobilu. Nastoupí do auta a Booth spustí houkačku.
Před Angeliným domem zastaví. Seběhnou schody do příslušného patra a zabuší na dveře. Angela jim ihned otevře, podá jim sbalenou tašku s věcmi a opět míří k autu.
Jedou šílenou rychlostí. Každého předjízdějí. Seeley je nervní a na ostatní řidiče až agresivní. Temperance sedící v zadu u Angely a uklidňujíce jí se mu téměř směje. Baví ji vidět ho naštvaného, ale raději se soustředí Angelu a Seeley na jízdu, aby především všichni tři ve zdraví dojeli na místo svého cíle.

Do porodnice dojeli jen tak tak. Sestřičky si převzali Angelu na starost a na vozíčku ji dovezli na její pokoj. Seeley a Temperance je následovali. Jen co se Angela v koupelně převlékla, jedna ze zdravotních sestřiček jí pomohla uložit se na lůžko a přikryla ji peřinou tak, aby ji bylo vidět pouze břicho.
SESTŘIČKA: ''Přivedu doktora. Podívá se na vás a vaše miminko.'' usměje se.
A: ''Ať si pospíší. Kope jak šílená.'' svírá se bolestí.
Doktor přijde cuby dup. Prohlédne si je oba a potom sdělí svůj závěr: ''Vaše dítě nemá zatím dostatečný prostor, aby se mohlo dostat ven. Jste otevřená na šest centimetrů. Naberou-li však kontrakce na intenzitě, je možné, že si vás pak hned vezmem na sál.'' zvedne koutky svých úst. ''Kdyby cokoliv, volejte sestřičku.''
Angela přikývne. Je celá červená. Bolest se nedá skoro vydržet. Temperance si k ní přisedne, vezme ji za ruku a druhou jí hladí po čele. Uklidňuje ji.
T: ''Dýchej zhluboka...nádech a výdech...nádech a výdech...'' ukazuje jí jak na to.
Angela ji poslechne a pokouší se zmírnit kontrakce.
T: ''No vidíš...už je to lepší...jde ti to...'' dívá se na monitor a září úsměvy.
Seeley pohlíží na Kůstku z druhého konce lůžka a též drží Angela za ruku.
Konečně přichází Hodgins. Booth mu uvolní místo a vzdálí se.

Čas běží jako voda a Angela je již na sále i s Hodginsem. Porod trvá už pět hodin. Seeley a Temperance jsou netrpěliví. Těší se na přírůstek jejich přátel.
Kůstka Boothovi usíná na rameni. Čekání ji znavilo.
Seeley si užívá moment, kdy mu je opět nablízku. Sundá si bundu a přehodí ji přes ni. Potom usne i on sám.
O hodinu později je probudí doktor, který jim oznámí, že jejich kamarádka porodila krásnou, zdravou holčičku. Počkají než Angelu převezou zpátky na její pokoj a poté jdou za ní.
V náručí drží malé, překrásné stvoření. Temperance přejde přímo k ní a požádá ji, jestli si s mí děťátko pochovat. Angela souhlasí. Opatrně si tedy převezme miminko od Angely a pochová si jej ve svém náručí...pohled na malilinkatého tvorečka ji dojme...
A: ''S Jackem jsme se usnesli dát jí jméno Temperance.''
Kůstka se podívá nejdříve na Angelu, projeví jí vděk a následně obrátí svůj zrak na holčičku.
Seeley hledí na Temperance opodál s nesmírnou láskou, zračící se mu v jeho oříškových očích.
Rázem se však vzpamatuje a navrhne všem, že dojde do automatu pro něco k pití.
Kůstka využije jeho chvilkové nepřítomnosti a pronese k Angele: ''Nezlob se, Angi, ale už budu muset jít...a k narozenému miminku vám oběma opravdu blahopřeju.''
A: ''Jseš v pořádku?'' dívá se na Temperance, jež stále brečí.
T: ''Obávám se, že nejsem...nezlobte se, ale už vážně musím...''předá jí zpátky miminko
Angela se na ni smutně podívá a Kůstka odchází, dokud se na pokoj nevrátí Seeley.
Booth se vrací s kelímky kávy o pár minut potom, co odešla a ihned a zaregistruje její nepřítomnost.
S: ''Kde je Kůstka?'' vyptává se Angely.
A: ''Boothe...ona odešla...''
S: ''Kam? A...proč?'' diví se Seeley.
A: ''Jestli ti můžu poradit, běž okamžitě za ní. Z pozorování vás obou jsme usoudila, že si toho máte spoustu co říct. Takže utíkej za ní a na nic víc se neptej!''
Seeley učiní, jak Angela praví a vystřelí z pokoje jako blesk. Doufal, že ji najde, že ji včas zadrží.
Před porodnicí se zastaví a rozhlédne se doprava i doleva. Nikde ji však nevidí.
Vydá se tedy podle svého instinktu doprava, až ji konečně v dálce spatří...jak kráčí směrem k Jeffersonovu památníku. Seeley ji doběhne a otočí si ji k sobě. Temperance neustále pláče, ale jeho reakci se nebrání.
S: ''Neplač, Temperance.'' osloví ji jejím pravým jménem.
T: ''Mam snad navybranou?''
S: ''Ano, máš. Postačí, když mě jednou vyslechneš...'' praví s upřímností ve tváři.
Temperance ho nepřeruší, čehož Seeley využije a vyjádří se: ''Snažím se ti již dlouhou dobu říct, že s Hannah nejsem, rozešel jsem se s ní v den návratu z Vídně. Nemohl s ní dál být, protože jsem ji nemiloval tak jako tebe...Temperance, záleží mi na tobě víc než komkoliv jiném a miluju tě víc než jsem kdy koho miloval...Chci s tebou být, chci to risknout. Ty za tu námahu stojíš.''
Kůstka se náhle cítí neskutečně dobře. Přesně toto si vždy přála, a proto bez otálení odpoví: ''Miluju tě, Seeley a...mrzí mě, že jsem se chovala zbaběle.''
S: ''Z toho si nic nedělej. Máme fůru času vše napravit.'' přistoupí k ní blíž a osuší jí slzy. Poté si před ní klekne na trávník a vytáhne malou, černou krabičku ze své kapsy u kalhot.
S: ''Od první chvíle, kdy jsem tě spatřil, jsem věděl, že mě v mé mysli budeš provázet už navždycky. Pak si ukradla mé srdce a svět byl najednou barevnější. Proto se tě tímto ptám, Temperance Brennanová, chceš se mnou do konce svého života dopadat padouchy a promilovat celé noci?''
Temperance bez dlouhého rozmýšlení odvětí: ''Ano, Seeley. Moc ráda.''
S: ''Řekla si ano?''
Kůskta s úsměvem přikyvuje.
S: ''Ty si řekla ano! Řekla si ano!'' Seeley ji samou radostí zvedne do vzduchu a točí s ní dokola.
T: ''Opatrně.''
Booth ji pomalu snese zpátky na zem. Poté jí navlékne prstýnek s růžovým diamantem, jež mu daroval jeho dědeček a políbí ji vášnivě na rty.
T: ''Mimochodem, mám pro tebe novinku.''
S: ''Jakou novinku?'' zajímá Seeleyho.
T: ''Čekám tvoje dítě.'' sděluje mu.
S: ''My budem mít děťátko?'' nevěří svým uším.
T: ''Ano.'' přitakává.
S: ''V životě jsem nebyl šťastnější!'' políbí ji znova a znova na rty. Pevně ji obejme a nepustí ji. Slibuje sám sobě, že už ji nenechá odejít. Nikdy víc ji neopustí, ba naopak, bude ji opečovávat, hýčkat si ji a do konce svého života vděčit, že si ho byla ochotná vzít...Teď s jistotou může říci, že má vše, po čem kdy toužil...Lásku ženy, kterou sám celé roky miloval a se kterou nyní založí rodinu...
Ruka v ruce kráčeli mezi rozkvetlými jabloněmi a krok co krok se jako zamilovaný pár políbili, neboť jím skutečně byli...


EPILOG


O měsíc později se konala velkolepá svatba. Schylovalo se k jedenácté hodině večerní, když Temperance procházela uličkou posypanou bílými kvítky, zavěšená o svého otce, Maxe Keanena. Seeley zářil radostí a mohl oči nechat své nastávající, které dlouhé bílé šaty se třpytkami na živůtku ohromně slušely.
Toho večera si řekli své ano. Seeley ji navlékl snubní prstýnek a taktéž Temperance jemu. Věnovali si dlouhý polibek na rty a všichni tleskali. Tím započali společný život jako manželé.

Začátkem dubna následujícího roku Kůstku přepadly porodní bolesti, a tak ji Booth odvezl do nemocnice.
Musela ihned na sál. Seeley byl stále u ní, držel ji za ruku a Temperance na operačním sále ze všech sil tlačila.
S: ''Zvládneš to! Já ti věřím. Věřím ti, miláčku.'' podporoval ji.
Temperance tlačila víc a víc, co jí síly stačily, až jim porodní asistenka oznámila, že je vidí hlavičku miminka. Pak už šlo všechno hladce. Porodila mu maličkou, roztomilou holčičku.
Asistentka jim miminko opláchla, zabalila do ručníku a předala jej Temperance. Po obličeji jí stékaly slzy dojetí. Nic krásnějšího dosud neviděla.
S: ''Máme překrásnou holčičku.'' prohlásil pyšně a radostně zároveň.
T: ''Ano, to máme.
Seeley ji políbil na čelo a na rty a poté si pochoval jejich děťátko. Děťátko, jež je bude navždy spojovat nepřekonatelným poutem, ačkoliv jednou vyroste.
Nyní zkrátka nemohli být šťastnější. Vše bylo tak, jak má být. Jak si sami vysnili.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | 20. února 2011 v 19:29 | Reagovat

Krásně to skončilo:) Opravdu se ti to moc povedlo.

2 BiBi BiBi | Web | 20. února 2011 v 19:41 | Reagovat

A že koniec ... :-(  :-(  :-(
Prekrásna poviedka, skoro som až plakala :-) . Ten koniec, čo len koniec... všetko... Jednoducho niet čo vytknúť.
Nech sa ti ešte veľááá poviedok takto podarí... :-)

3 BiBi BiBi | Web | 20. února 2011 v 19:43 | Reagovat

...len tak pre inšpiráciu ... ako sa volala ? ... Maličká Boothová :-)

4 sharya sharya | Web | 20. února 2011 v 20:03 | Reagovat

Teda to bylo bezva...holka ty mas talent, skoro jsem se dojetím rozplakala i já. :-) Bylo to prostě úžasné. ;-)

5 Minnie Minnie | 20. února 2011 v 20:15 | Reagovat

Plačem ja plačem :-D Bravó skvelé úplna nádhera neviem čo dodať :-D Teším sa na tvoje ďaľšie FF ;-) Nech sú čoraz lepšie a lepšie :-D

6 šmoulas.... šmoulas.... | 20. února 2011 v 22:21 | Reagovat

Krásná povídka, ten konec prostě waw...tleskám ti ;) máš vážně talent...

7 bones1-Tamča bones1-Tamča | Web | 20. února 2011 v 22:47 | Reagovat

ja nemám slov...vážne nemám slov...komentár asi až zajtra napíšem smysuplní:-)

a k tej poviedke ok...nevadí :-)

8 bones1-Tamča bones1-Tamča | Web | 21. února 2011 v 8:38 | Reagovat

ok ´tak dnes to už je lepšia táto poviedka je úúúúúžasná!...vydarená...ten koniec je úúúžasný....a všetko vlastne proste skvelé!

9 ange999 ange999 | 21. února 2011 v 14:24 | Reagovat

jéj proste krásne to skončilo :-) nádherná poviedka ... dojímavá :-D

10 Kája Kája | 21. února 2011 v 16:18 | Reagovat

skvělé, skvělé, skvělé...jsi opravdu talentovaná :-) doufám, že jednou budu mít možnost přečíst si nějakou tvou knihu ;-)

11 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 21. února 2011 v 21:00 | Reagovat

Dokonalost sama!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama