1. díl - Šlehající plameny

6. března 2011 v 22:32 | Nikol - Elfi |  © Povídky na pokračování



















................................

1. díl - Šlehající plameny



V poklidném rozpoložení, plna vševědoucího nadšení, započala sepisování svých nejpestřejších poznatků a nejmilejších chvilek v uplynulých dnech. Před očima se ji mihalo pracovní nasazení, s jakým se pouštěla do nového případu a zejména tvář muže, s nímž vyslýchala podezřelé osoby, s nímž vyřizovala papíry a s nímž trávila nejvíce času, vysedávajíce v jídelně Royal Diner nebo v jejich oblíbeném podniku Founding Fathers. Ta tvář jí přinášela nesmírné uspokojení, kdykoliv si ji vybavila. Milovala na něm jeho laskavé, hnědé oči. Mohla je pozorovat bez ustání a stejně by z nich onen kouzelný paprsek nevyprchal.
Cokoliv si zapamatovala s ohledem na jeho charismatickou osobnost, znamenalo více než si kdy dokázala přiznat. Byl její vysněnou představou, překrásným přeludem, záříčím, záchytným bodem v jejím světě fantazie. Cokoliv, na co si vzpomněla, pro ni mělo ohromnou hodnotu.
Načala třetí řádek druhé strany papíru. Psala se všemohoucím úsilím. Do svých zápisků vkládala tolik opodstatněné pravdy, kolik jí ze sebe dovedla vydat. Přitlačila trochu na pero, aby se nemohlo stát, že by slova zmizela, jsou-li psána příliš lehce. Snažila se o zachycení čehosi výstižného, přesného, specifického, co jí v hlavě vězelo a s čím se chtěla svěřit skrze dopisy.
Natáhla se pro hrnek s horkým čajem a usrkla. Ihned jí zahřálo u srdce a psalo se jí o něco lépe než doposud. Myšlenky se jen hrnuly. Cítila se nepřekonatelně dobře. Kupodivu se jí dařilo, nacož nebyla odjakživa zvyklá, většinou se starala sama a nyní, i kdyby chtěla, byl tu někdo, kdo se staral o ni a měl ji rád...měl ji více než rád...Temperance věděla, jak dlouho jim trvalo uvědomit si své city vůči sobě. Zabývali se pouze okolním světem, až jim hlavní veličina unikala, třebaže o ní tušili. Neposlouchali nikoho, kdo jim napovídal. Jejich hlasy se ztrácely v neuznaných alternativách...hlas Camilly, Angely, Caroline, Gordona Wyatta, Sweetse a nejspíše i dalších.
Však mohli pouze pokývnout hlavou jako důkaz přípustky, jenomže jim byli jejich řeči lhostejné. Obvzláště Temperance jim nepřikládala nijak významnou váhu, čehož teď svým způsobem lituje, protože by ji ani ve snu nenapadlo, že se i ona může někdy zmýlit...a jak...


Podepsala papír svým jménem a odložila pero na stůl. Potřebovala si na chvíli odpočinout od psaní a půjde-li to, tak i vypnout, pokud jde o její mysl. Za poslední měsíc napsala nespočet slov, jimiž by se mohla chlubit u své nejbližší osoby, jíž jsou všechny řádky věnované.
Zajisté by ho potěšilo dočíst se o jejích nejčistčích pocitech a přiznáních, s nimiž rozhodně nešetřila, jelikož si je všechny pečlivě ukládala do svého srdce. Tam, kam nesměly vstoupit duše těch, jimž nebylo dopřáno se v něm porozhlížet.
Znala ho velmi dobře, a proto si dovolila vyzdvihnout jeho světlé, kladné stránky...vše, co na něm milovala...vše, čím si ji získával, aniž by mu jakkoliv naznačila, co ji tím uvnitř způsobuje...jak si s ní nevědomky pohrává...

Když sebrala věci ze stolu a odnesla je do ložnice, zazvonil jí telefon. Urychlila tedy přesun věcí a zmáčkla příjem hovoru.
T: ''Brennanová.''
M: ''Dobrý večer, doktorko. Tady Matthewson, Peter Matthewson.''
T: ''Áno, vy jste přítel slečny Corconové.''
M: ''To jsem. Mám pro vás důležitou informaci, něco o vrahovi. Hodí se vám to teďka?''
T: ''Přímo teď hned?''
M: ''Ano, teď. Pozdě večer odjíždím na služební cestu a nemám času nazbyt. Přijedete? Adresu už stejně znáte.''
T: ''Dobře. Dorazím co nejdříve.'' ukončí telefonát.
Dojde si do skříně pro kabát, vezme jej na sebe a co nevidět vyráží ze svého bytu. Autem zajede přímo k jeho domu, vystoupí a zamkne za sebou. Poté přechází ke vchodovým dveřím. Zaťuká a vyčká jeho příchodu. Po chvilce jí otevírá pan v sešlých džínách a modré, seprané košili.
M: ''Pojďte dál.'' pokyne jí, aby šla za ním. Muž ji zavede dovnitř. Společně vyjdou schody do prvního patra a zamíří rovnou do velikého, prostorného pokoje. Temperance vycítí, že tu něco nehraje...něco není v pořádku, a proto se raději zdržuje v přiměřené vzdálenosti.
Muž si však počíná po svém. Obejde ji zezadu a se zaujetím si ji prohlíží. Temperance znervózní, ale snaží se svůj vnitřní nepokoj vermomocí zamaskovat. Pan Matthewson ovšem neotálí a reaguje, dokud mu připadá bezbranná. Kůstka se čím dál víc vzdaluje, až naráží na stěnu za sebou. Opře se o ni. V žilách ji tuhne krev. Muž vytahuje zapalovač a mává s ním před jejíma očima. Když se zdá, že už ji téměř má, vyvleče se z jeho sevření a míří bleskurychle ke dveřím. Tahá za kliku, ale nedokáže dveře otevřít. Zamkl je ve chvíli, kdy zkameněla, což k jejímu zneklidnění akorát přispělo.
T: ''Zešílel jste?'' táže se ho.
M: ''Zabili jste mi přítelkyni. Na to se nezapomíná a teď mlčte, nechci nic slyšet. Dneska to ukončíme.''
T: ''Uvažujte rozumně. Vždyť vy sám víte, že se nejednalo o naši chybu. My jsme byli svědky toho otřesného činu, to uznávám, ale vaše přítelkyně není mezi námi proto, že se jí jeden chlap rozhodl zbavit, aniž by přemýšlel. Zkuste to aspoň vy.''
M: ''Už je pozdě.'' mračí se.
T: ''Ne, není.'' přesvědčuje ho.
M: ''Ale je.''
Temperance ukápne slza. Lidi jako on v ní vyvolávají nepochopení, neporozumění. S blázny se nerada dostává do styku, avšak nyní nemá navybranou...musí mu čelit...bezprostředně. Brání se, jak jen může, prchá před ním na všechny strany, ale stejně ví, že mu neuteče...nemá kam.
Lapne ji za ruku a pevně ji drží, jenomže se nenechá tak snadno chytit, a proto se rázně vymkne z jeho pevného držení za její ruku. Muži pomalu dochází trpělivost, zlost se ho zmocnívá. Přejde přímo k ní, vytáhne malý kapesní nožík a řízne ji do ruky. Nemůže si pomoct, cizí krev ho náhle uspokojuje, a proto ji řízne i do druhé ruky, do předloktí. Temperance rozbolí obě ruce naráz. Při pohledu na vlastní krev div neomdlívá.
Namísto toho se bolestí kácí k zemi. Potřebuje obvaz nebo přinejmenším papírový kapesník, aby jí krev přestala tolik téct. Jenomže pan Matthewson zdá se být jako smyslů zbavený. Přiloží zapalovač k jejímu rameni a zapálí jej. Kůstka vnímá, jak ji rameno začíná pálet, jelikož je v těsné blízkosti u ní. Muž se sarkasticky zasměje a dá ho stranou.
M: ''Vidím, že čekáte mimino. V kolikátém jste měsíci?'' pronese naschvál bez ohledu na skutečný zájem.
T: ''Do toho vám nic není.'' rozčiluje se, polehávajíce s bolestí u stěny.
M: ''Když mu ublížím na začátku, nebude ho to bolet.''
T: ''Moje dítě nechte na pokoji.'' brání je za oba.
M: ''Kdo je otcem dítěte?'' zajímá se, neboť ho těší představa, že by nějaký mužský truchlil pro tuto ženu.
T: ''Někdo, kdo by vás na místě zabil, kdyby zjistil, o co se tu pokoušíte.''
Muž se neovládne a vlepí jí facku. Temperance na něho plivne, ale beztak se je v ten moment slabší. Sotva hýbe rukama.
Pan Matthewson jí sváže zkrvavené ruce provazem a aby měl jistotu, že se odtud nedostane, řízne jí nakonec do stehna, čímž jí způsobí nepříjemnou řeznou ránu okolo deseti centimetrů.
Temperance se najednou cítí bezmocná. Muž se přesouvá ke dveřím. Usoudil, že provedl vše, po čem toužil. Akorát se ještě jednou otočí jejím směrem a v nečekané chvíli, zásoben samými nebezpečnými předměty, nesoucích po kapsách, vyhrabe sirky. Škrtne s jednou o krabičku a upustí ji na zem, čímž docílí toho, že zapálí podlahu.

...

Seeley zvonil na dveře u jejího bytu, chtěl ji mile překvapit, ale nebyla doma. Těšil se, že s ní stráví romantický večer při svíčkách, dobré muzice, jídle a pití, ale bohužel se jí nemohl dozvonit. Říkal si, kde asi může být, v půl deváté večer, leč napadla ho pouze Angela. Zavolal jí tedy a vyčkal, dokud telefon nezvedne.
A: ''Čau Boothe. Děje se něco?'' vychrlí na něho.
S: ''Angelo! Je u tebe Kůstka?'' netrpělivě vyzvídá.
A: ''Ne, není tu. Chceš říct, že není doma a nezvedá ti telefon?'' diví se Angela.
S: ''Přesně tak. Mobil si zřejmě nechala v bytě a nemám nejmenší tušení, kde by mohla být...'' odmlčí se a následně pokračuje: ''Angelo, musím končit.'' zavěsí.
Dochází mu, kde by se mohla vyskytovat. Běží tím pádem po schodech dolů, pryč z domu. Běží, jak nejrychleji může. Běží, co mu nohy stačí. Rychle za svou láskou. Rychle dokud je čas, dokud se dá zasáhnout, aniž by zpráva byla zarážející, mrazivá či otřesující...běžel a nic nevnímal...musel okamžitě za ní.
Jen co dorazil, kam ho nohy zavedly, spatřil dům, z jehož oken sálal oheň.
Vyděsil se, div nestrnul hrůzou na místě.
Urychleně vběhl do domu. Všude kolem něho hořelo, nábytek se pálil, plameny šlehaly, kam jeho oči dohlédly. V místnosti bylo šílené horko. Seeley však horoucí oheň, rozpálenou podlahu pod sebou a padající dřevěná prkna nevnímal. Seběhl po schodech do horního patra a zvolal zplna plic.
S: ''Kůstko?! Kůstko! Kruci, kde jsi?!'' překypuje zlostí, neboť má o ni obrovský strach.
Narazí na nejbližší pokoj a snaží se zatáhnout za kliku. Dveře ovšem nepovolují. Vzdálí se tedy o pár centimetrů a rázem do nich vráží, načež se mu podaří je vymlátit. V samém rohu u stěny zahlédne bezvládné tělo své partnerky. Přesune se k ní, klekne si k ní a oslovuje ji její přezdívkou.
S: ''Kůstko? Slyšíš mě?''
Temperance není schopna odpovědi. Chvílemi ztrácí vědomí. Chce se jí zavřít oči, přestat vnímat onu palčivou bolest.
T: ''Boothe...'' praví tiše.
S: ''Jsem tu s tebou. Už tě neopustím.'' utěšuje ji a hladí ji po vlasech.
Temperance tečou slzy...všechno ji bolí.
T: ''Nemůžu se hýbat.''
S: ''Neboj se, odvezeme tě do nemocnice. Budeš v pořádku.'' slzí mu oči.
T: ''Mám strach, Boothe...veliký strach...'' vypraví ze sebe, zatímco se jí zavírají oči.
S: ''Prosím, nevzdávej se, prosím...Bojuj, bojuj za naše dítě. Potřebuje nás oba.'' třese se mu hlas a pláče, protože je v kritickém stavu.
Pohladí ji po čele a políbí ji na něj. Temperance mu věnuje láskyplný pohled, dokud může. Přepadává ji úzkost. Špatně se jí dýchá.
Booth ji jemně podebere a vyzvedne do své náruče. Poté s ní pádí rychle z domu, dříve než-li ho plameny zcela pohltí. Přeběhne na druhou stranu od hořícího domu a položí ji na trávník...Napětí mezitím sílí...Strach se násobí...Temperance běží o život...
S: ''Musím tě ihned dovézt do nemocnice.'' chrlí ze sebe.
T: ''Počkej, Seeley.'' snaží se zvednout ruku, avšak neúspěšně. ''Než mě bolest přemůže, chci ti něco říct...''
Seeley jí otírá slzy.
S: ''Tiše, Temperance...šetři se.''
Kůstka popadne dech a pronese: ''Miluju tě...''
Náhle ztrácí vědomí a upadá a do říše lákajícího spánku...rány zasazené uvnitř jejího těla postupně odeznívají...v její mysli se mění obrazy, až nevnímá absolutně nic. Seeleymu stékají slzy po tváři. Objímá její tělo...svou přítelkyni, jež právě zkolabovala...Bojí se, že o ni přišel...
V mžiku volá záchrannou službu...Doufá, že vše dobře dopadne...Doufá, že jí i jejich dítě bude pomoci...Doufá z celé své duše a přeje si, aby mohl opět pohlédnout do její úsměvné tváře a upřímných očí...Vidět ji zdravou a veselou, jak ji leckdy rozesmíval...
Možnáže přece jen začne věřit na zázraky...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 šmoulas... šmoulas... | 7. března 2011 v 6:17 | Reagovat

Týýýý blááááho, to se čte samo, sem to z hltala na jeden nádech, jednou mrknutí, prostě waw!!!!!

2 Bones1-Tamča Bones1-Tamča | Web | 7. března 2011 v 13:20 | Reagovat

no to je úúúžasnééé...ako si ma potešila ,že si to tu dala:-) normálne to išlo slovo za slovom....a zrazu som zosmutnela keď so  videla ,že už je koniec prvej časti :-)

3 BiBi BiBi | Web | 7. března 2011 v 13:46 | Reagovat

Ty jo ! super , krásne ,... a potom koniec s ... :-)

4 ange999 ange999 | 7. března 2011 v 13:47 | Reagovat

paráda je to lepšie ako som čakala skutočne :-) teším sa na pokračovanie... vlastne kedy bude? :-D

5 sharya sharya | Web | 7. března 2011 v 15:18 | Reagovat

ty blaho..holka..to bylo bezvadný, úžasný a dokonalý..stejne jako predchozi povidka. Opravdu super ;-) a pokraco co nejdrive prosim :-D  :-)

6 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | Web | 7. března 2011 v 16:41 | Reagovat

superní!! občas nějakej ten překlep, ale fakt super!!:)

7 Nikol - autorka blogu Nikol - autorka blogu | Web | 7. března 2011 v 17:02 | Reagovat

[6]: Dík za upozornění, chyby a překlepy opraveny. ;-)

8 Karamelka Karamelka | Web | 7. března 2011 v 17:21 | Reagovat

wau!! tak to je super, úpa jsem se do toho začetla :-), moc hezky se to čte, nádherně píšeš!! už se těším na pokračování :-)

9 Domí Domí | 7. března 2011 v 17:57 | Reagovat

to je super :-) .. fakt úžasný :-P jaktože spolu čekaj dítě?? :-)

10 Nikol - autorka blogu Nikol - autorka blogu | Web | 7. března 2011 v 18:02 | Reagovat

[9]: neboooj, vše se všas dozvíš, stejně jako ostatní...je to dané naschvál a s postupem dílů povídky bude řečeno, proč k čemu došlo, protože v Seeleyho hlavě se budou přemítat jeho vlastní vzpomínky ;-) stačí taková odpověď?? :)

11 Nikol - autorka blogu Nikol - autorka blogu | Web | 7. března 2011 v 18:02 | Reagovat

* včas :-D

12 Kája Kája | 7. března 2011 v 18:08 | Reagovat

Normálně nevím, co na to říct, jelikož mi právě došla slova....snad jen, že je to skvěle propracované, dobře napsané a velice poutavé....jen tak dál! :-)  :-)

13 Juka Juka | E-mail | 7. března 2011 v 22:38 | Reagovat

Krása :) miluju napínavé scény, kde jde o život :) nemohu se dočkat pokračování :)

14 Minnie Minnie | 7. března 2011 v 23:38 | Reagovat

Ja z toho nemôžem ja som normáne stratila dych a rozplakala sa také slzy do očí :-D úplne si ma dostala :D

15 Domí Domí | 8. března 2011 v 10:10 | Reagovat

[10]: jo aha :D .. díky moc .. stačíí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama