2. díl - Strastiplná imaginace

14. března 2011 v 3:59 | Nikol - Elfi |  © Povídky na pokračování














........

2. díl - Strastiplná imaginace


Našeptávající hlas nevědomé magické síly, zdůrazňující aspirace o vyšší pochopení. Zhrzený, osamělý, hledajíce své štěstí po všech koutech, kde dech se tají, kde žije se s pradávnou mystičností a lidé zde zanechávají svazujících živlů pro nalezení nejžádanějšího blaha.
Nemohl se zastavit, otočit ani jít zpět. Neznámá energie ho poháněla kupředu, nesla ho do jakési země nezemě, škodíce jeho pragmatické stránce osobnosti.
Přímo před jeho očima se otevírala krajina rozličných barev. Ptáčata poletovala poblíž korun stromů a melodie jeho srdce vyhrávala ve vlastní tónině, harmonizující se základními prvky přírodních údivů, tak krásných, tak malebných jako světlušek svit. Ať se snažil sebevíc, nedokázal se probrat. Jakoby se mu nezdálo o prostředí, v němž se vyskytoval, ale stal se jeho nedílnou součástí. Mozek mu zatemňovaly obavy. Bál se pohnout jen o milimetr stranou, aby nedošlo k vyslyšení jeho zlé předtuchy, u níž doufal, že se nevyplní...V hlavě měl chaos, postupoval, jak mu temné síly nařizovaly. Staral se pouze o duševní nepokoj, čímž zapomínal na trápení, jež jej sužovala a brala mu veškerou radost ze života...Radost. Slovo, které mu na jazyku lpělo nespočet dní, po nespočetnou dobu, avšak v současnosti nebyl schopen popsat onen uspokojivý pocit bez známky znepokojení či splínu.
Potřeboval se posadit a vše rozumně uvážit...v tomto ohledu mu byla Temperance inspirací...byla mu nablízku a slíbávala kapky čiré vody na jeho rtech coby přítelkyně v roli milenky. Nevyhovovalo mu být jí pouhým milencem. Toužil ji milovat celou, aniž by tím ztrácel šance na vysněný úspěch.
V určitých směrech dělala opak toho, co od ní očekával. Někdy odhodila rozum stranou a položila svou ruku na jeho za předpokladu, že se situace vyvine dle jejich nejtajnějších požadavků. Kladli na sebe velké nároky, leč nelitovali...spíše si tím otevírali zavřenou bránu, jíž bylo možné projít do jiného časoprostoru, odděleného od světa všedních skutků...odříznutého od realistických rysů fádnosti...



V mžiku se ho chytla kostěná ruka bez kůže a zavedla ho do oblastí, kde převládalo skličující ticho...Lidí se tu nacházelo převelikého množství. Všichni na něho upírali zrak. Tvář měli zakrytou tmavými šátky, schovávajíce své stoleté vrásky, jizvy a pokleslé koutky úst. Seeley si tu připadal jako v kvalitně propracovaném hororovém filmu, u nichž většinou pozdě v noci usínal.
Ruka ho pustila a umožnila mu rozhled po přítomných bytostech, s jakými se v reálu nesetkával. Zajímalo ho, proč jej praží pohledem všechny ty tajuplné oči s odstíny bílé, šedé a černé, neboť jej uváděly do značné rozpačitosti, což mu nebylo ani v nejmenším příjemné...Přešel tedy blíže k jedné ze záhadných bytostí a položil jí otázku, aby prolomil onu prazvláštní tenzi.
S: ''Kde to jsme?''
A vyzáblá postava odpoví: ''Ante portam inferam.''
S: ''To je název těchto krajin?''
B: ''Ante portam inferam.'' opakuje se bytost.
S: ''Nerozumím vám. Můžete mi to přeložit?''
Postava se ohlédne na všechny strany, a když shledá, že vzduch je čistý, odvede Seeleyho stranou a praví: ''Nikdo tady nesmí vědět, že umím váš jazyk, protože většina z nás ani neví, kdo je zač.''
S: ''Naznačujete tím, že jste pocházeli z našeho světa nebo tak podobně?'' dotazuje se Seeley.
B: ''Kdysi jsme zaujímaly stejné postoje jako teď vy, ale s postupem času...'' nedokončí svou větu.
S: ''Co se stalo s postupem času?'' vyzvídá po něm.
B: ''Každý z nás o někoho přišel...o manželku, přátele či celou rodinu. Neunesli jsme těžké břemeno a v záchvatu deprese jsme se náhle ocitli v dokonale vzdálené dimenzi, vyčítaje si ztrátu našich nejbližších, odkázani na věčný žal.''
S: ''Jste tu dobrovolně?'' usoudí.
B: ''Všichni jsme tu z vlastní vůle. Vybíráme si z nucených prací, abychom zahnaly ty nejděsivější představy z nejděsivějších.''
Seeley se nestačí divit. Vážně se nenachází ve smyšleném světě, ale v poblázněné realitě? Přece nedávalo smysl, aby ztrácel pojem o čase a podvoloval se báchorkám, jimž nevěřil? Proč by, proboha, někdo jako on měl zaprodat svou duši spiklenectví či tajnému společenství, jež mu dávala bytost zřetelně najevo?
Neváhá proto ani minutu a položí mu tutéž otázku jako na samém začátku.
S: ''Sdělíte mi, laskavě, kde to jsem? '' dosahuje stupňované nepříčetnosti.
Postava s klidem odpoví: ''Ante portam inferam.''
S: ''Bylo by to možné anglicky?'' nelíbí se Seeleymu.
B: ''Kdo vysloví slova vládce v jazyce nevyslovitelném, nechť z něho popel pouhý zbude.''
S: ''Proč je tak esenciální, abyste si zachovali důstojnost, oddanost nebo o co vám tu jde?'' ročiluje se.
B: ''Pojďte za mnou a dozvíte se víc.'' oznamuje mu bytost.
Seeleymu tudíž nezbývá nic jiného než jej následovat. Společně kráčí spletitými, prašnými cestami, mezi jehličnatými stromy. Postava se chvílemi vznáší nad zemí a tutam opět chodí jako normální člověk nohama pevně na zemi. Seeley je beztak zcela odčarován, že se mu již nic nejeví samozřejmým. Dal by cokoliv za svůj starý život, ale copak tohle byl život? Co když uvízl v ničemné temnotě? Že by nebylo způsobu návratu do reálu? Musel stále následovat postavu před sebou a přitom neměl potuchy, kam ho vede. Když už se zdálo, že si Seeley hezky od plic postěžuje, zastaví se bytost před zchátralou chatrčí a vyčká, dokud k němu Booth nedorazí, jelikož si udržoval odstup. Postava mu pokyne mávnutím ruky, aby se přesunul k prvnímu okénku nejblíže k nim a skrčil se na úroveň parapetu. Seeley provede, oč zažádá a přenechá mu velení do chvíle, do které bude schopen se krotit a uchovat v ústraní svou nenapravitelnou stránku příležitostného cholerika.
B: ''Uvnitř chatrče se odehrává spousta utajených jednání ohledně diskutabilní budoucnosti našeho světa a toho vašeho. Denně se zde schází profesionální špioni, aby vypátrali, kam až sahají kořeny lidské existence a kde končí...zejména exitus je častým tématem k diskuzi. Nikdo z nás netuší, kde budeme zítra nebo co budeme dělat. Umírají lidé, pro něž jsme žili, jakožto umíráme my pro skutečnost, že není k vidění bytí našich spřízněnců. Potom zesníme i my, jelikož považujeme za neodmyslitelné žít pro něco, co pro nás skončilo...'' pronáší bytost, upravujíce se své dlouhé prošedivělé vlasy, spadající pod ramena zpod šátku.
S: ''Kolika let se v průměru dožíváte?'' odbočí se záměrem, aby se poté navrátil k původní otázce.
B: ''Jde o individuální záležitost, leč v průměru se čísla pohybují okolo třístalet.''
S: ''Zasedáte na těch jednáních i vy?'' pokračuje ve své odbočující zvídavosti.
B: ''Vládkyně mě neuznává za rovnocenného svému druhu. Pokládá mě za slabšího jedince a leckdy docházíme ke zběsilým hádkám, avšak nerad bych toto citlivé téma rozebíral.''
S: ''Jak myslíte.'' utrousí Seeley. ''Přeložíte mi přesto ta slova, kterým jsem nerozuměl?''
B: ''Ať je tedy po vašem, ale přesuňme se na klidnější místo, s vaším dovolením.''
S: ''Jistě.'' přitakává vítězoslavně.
Muž se škrábanci v obličeji přechází k nedalekému smrku a za jeho kmenem se ukrývá, aby se ušetřil nových zranění, jež mu mnozí pobouření lidé způsobovali za porušení mimozemských pravidel.
Seeley se postaví naproti němu a se zatajeným dechem nepokojně pozoruje vyzáblou postavu před sebou.
B: ''Ante portam inferam znamená Před branou pekelskou...Každý, kdo vstoupí na naše území, je povinen zde zůstat navždy.''
S: ''Navždy?'' opakuje znepkojeně.
B: ''Bojovali padlí dobráci pro vysvobození ze zdejších krajin, bojovali o smilování naší vládkyně, avšak nedošli svého vyslyšení. Mocnější vlivy jim rozdrápaly duši...vysály je a využily ve svůj prospěch.''
S: ''Kdo jsou těmi vlivy?'' vyzvídá Seeley.
B: ''Duchové zesnulých...a je prokázané, že na ně nemusíte věřit, abyste je spatřil...vyhledávají strach a převládající smutek v nitru těla.''
S: ''Tomu nevěřím.'' zastává svůj názor.
B: ''Mlčte! Více neříkejte, že nevěříte. Žijeme za krutých podmínek, dýcháme vlhký vzduch a pijeme kalnou vodu. Copak to nechápete? Těmito slovy voláte naši milovnici.''
S: ''Proboha! Co je tohle vůbec za zemi! Ničemu tady nerozumím. Všechno je příliš spletité. Proč jsem tu? A co ty škrábance ve vaší tváři?''
B: ''O ty se nestarejte.'' uvádí postava a obrací se k němu zády, neboť cítí příchod své vládkyně.
Seeley je poněkus vystrašen a znepokojen. Bojí se toho, co přijde. Nikdy takový strach nepocítil.
Postava se pomalu vzdaluje od stromu a natahuje ruce před sebe. Blíží se k nim osoba zahalená do tmavěfialového pláště. Seeĺey se náhle domnívá, že onu osobu odněkud zná, ale nemůže si vzpomenout odkud. Silueta ženy, která je již zřejmá, postává přibližně deset metrů od nich a s prazvláštně zkřivenými koutky úst si je prohlíží, jakoby byli nějakou ohavností...
A: ''Kdo se opovážil mě volat?'' hněvá se osoba v plášti.
B: ''Já, má paní.'' svádí na sebe veškerou vinu vyzáblá bytost.
A: ''Edgare, jasně jsem ti přikázala, abys mě nevyrušoval, nejde-li o novou kořist...'' zarazí se a pohlédne na Seeleyho: ''Ale počkat...Koho mi to přivádíš? Že by vzácného hosta?'' praví s výsměšným tónem v hlase.
B: ''Nikoho.'' lže Edgar.
A: ''Nelži!'' zuří žena a odvrátí tvář od Edgara. Více ji v tu chvíli zajímá Seeley.
A: ''Však já už vím, kdo jste...'' podotýká nadšeně.
Seeley se nezmůže na slovo. Stále přemýšlí, odkud ji zná.
A: ''Jak si odůvodňujete svůj příchod do našich končin?'' mění téma.
S: ''Doufal jsem, že mi to objasní někdo z vás.'' pronáší rozpačitě.
A: ''Ano, ano...'' zamyslí se. ''Rozjímejte o tom, kde jste byl předtím a možná přijdete na svou odpověď.''
S: ''Ale jak? Vymazali jste mi vzpomínky?'' běsní Seeley.
A: ''Všechny ne...jedna vám zůstala...''
Booth proto zavře oči a snaží se ji vybavit...když v tom mu probleskne hlavou Kůstčino bezvládné tělo uprostřed všudepřítomného ohně.
S: ''Vzpomínám si...'' poznamenává obratem.
A: ''Co jste viděl?'' zajímá se osoba.
S: ''Plameny a tělo...''
A: ''Cítil jste beznaděj?''
S: ''Ano.'' přitakává.
Podívá se ještě jednou do obličeje té osoby déle než doposud a ihned praví: ''Angelo? Jsi to ty?''
Osoba však nevěřícně kroutí hlavou. Myslí si, že Booth doslova zešílel.
A: ''Jaká Angela? Já jsem Adrielle.'' diví se.
S: ''Adrielle? To není možné.'' nezdá se mu.
A: ''Proč by nemělo? Vždyť vy jste přišel o zdravý rozum. Nevíte, co říkáte.''
S: ''Nechápu, co vás opravňuje mě takto soudit!''
A: ''Povím vám to...'' přiblíží se k němu, narovná ramena a pronese: ''Někdo, koho milujete, je daleko od vás, což vám působí bolest, kterou si nechcete připustit, a proto nevěříte ničemu, co vás obklopuje.''
S: ''Myslíte si, že jste nejmoudřejší nebo co?'' odbočuje Seeley.
A: ''Vím, že vás to bolí a velmi...''
S: ''Co vy víte o bolesti?'' slzí mu oči.
A: ''Více než byste si byl ochoten připustit. Hledáte tu odpověď na nejtěžší otázku a víte, že ji obdržíte.''
S: ''Jakou odpověď?'' pokouší se hrát hloupého.
Adrielle déle neotálí a poví mu, co má na svém zkamenělém srdci: ''Vaše milovaná osoba je mrtvá.''
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 14. března 2011 v 7:31 | Reagovat

to je teda zakončení!! tak trošku jsem to nepochopila ale líbí se mi to!! těším se na další část!!

2 Juka Juka | E-mail | 14. března 2011 v 9:04 | Reagovat

Nikol, tak to je síla!!! Neskutečně propracované, každé slovo má své místo a dohromady dávají smysl, o něco náročnější četba, ale nevím, jak ostatní, já tento jazyk zbožňuji.....vnímám toto dílo nikoliv jako pouhé drama či dokonce tragédii, je to hodně drastická tragédie, která je ale napsaná přesně tak, jak si to obsah vyžaduje...klobouk dolů :) je to skutečně síla, těším se na pokračování!

3 Karamelka Karamelka | Web | 14. března 2011 v 11:03 | Reagovat

To je nádhera!! :-) Je to všechno tak nádherně popsané :-) , moc se mi to líbí, taky bych chtěla, tak umět psát.

4 Karamelka Karamelka | Web | 14. března 2011 v 11:07 | Reagovat

[3]:
moc se mi líbí ten začátek, jak jsi napsala :-) a doufám, že ten konec není pravda, že Kůstka není mrtvá :-(

5 Nikol - autorka blogu Nikol - autorka blogu | Web | 14. března 2011 v 12:50 | Reagovat

UKLIDNĚNÍ PRO VŠECHNY: Kůstka není mrtvá, pouze to tak může vyznít, ale většina z vás by měla přijít na fakt, že se jedná o jakousi formu zmatení, čímž vás může uvést v nějaký nepříjemný závěr...:-) počkejte si do dalšího dílu a dozvíte se pozitivní zprávu...:-) vyčkejte

6 Bones1-Tamča Bones1-Tamča | Web | 14. března 2011 v 12:51 | Reagovat

Sila sila sila!!!
ja chcem čo najrychlejšie ďalšiu časť!...úžasné...a som rada ,žeč nieje mrtva:-)...

7 ange999 ange999 | 14. března 2011 v 15:53 | Reagovat

paráda :-D no vyzerá to veľmi veľmi zaujímavo,neviem sa dočkať pokračovania :-)

8 Natalka Natalka | Web | 14. března 2011 v 16:10 | Reagovat

Úžasné kdy bude další čÁst :-)

9 Minnie Minnie | 14. března 2011 v 17:21 | Reagovat

Ou to je super normálne z toho nemôžem :D Je to úžastné jak to robíš ? :D :D :D a to mi odľahlo ,že Kostička není mŕtva :-D uff ;-) ty kokso úplne si viem predstaviť jak je Booth zmetený :D ,ale naozaj chudáčik dúfam ,že to dobre dopadne O_O ,ale určite áno či ? :D Je to BOMBA !!! ;-)  ;-)

10 sharya sharya | 14. března 2011 v 21:34 | Reagovat

velice zajímavé ;-) opravdu zajímavé...teda kam na ty napady chodis :-) a tesim se na dalsi cast ;-)

11 Kája Kája | 15. března 2011 v 12:14 | Reagovat

páni, já nemám slov...pokud jsem o tvé minulé povídce řekla , že je dokonalá, tak tato je...ani na ni není slov...je to, jako by ji ani nepsal člověk, vypadá, jako by pocházela z vesmíru a má za úkol potěšit obyčejné smrtelníky a rozveselit je...opravdu, je to špičkově napsané, a je to ta nejlepší povídka, jakou jsem kdy četla, myslím si, že Tě nikdo nepřekoná...leda ty sama ;-)  :-D  :-D  :-D

12 BiBi BiBi | Web | 17. března 2011 v 14:54 | Reagovat

aj ja som si myslela že zomrela ... inak je to super ! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama