4. díl - Nepředvídatelný skluz

28. března 2011 v 16:02 | Nikol - Elfi |  © Povídky na pokračování



















...................................................................

4. díl - Nepředvídatelný skluz


V hlubinách širého moře, sahajíce k neprostupitelným zákoutím modrého bohatství, nořilo se tělo zesláblé, vybledlé, od života oproštěné. Klesalo níž a níž, kam duše živoucí nezamířila, neboť síly její by nepostačily, aby vydržela déle. Držela se opodál podmořského korálového útesu a nechtělo se jí věřit, do jaké hloubky si troufala zajít. Plavala stále za tím tělem, protože věděla, komu patří...protože věděla, že jej chce zachránit, ať už vytrvá či ne...Nejvíce jí záleželo na jejím příteli, který směřoval k samému dnu moře, netušíce, co se s ním děje nebo kde se nachází...Však nedokázal se již nadechnout a začal se topit, aniž by kdokoliv byl nablízku, aby zasáhl...chapadla průsvitné barvy a obloukovitého tvaru ho táhly pod hladinu a vysávaly z něho život...Pak propadl těžkému bezvědomí a přestal vnímat fyzické jevy...


...Naštěstí tu již nebyl sám. Pomoc přišla, jak nedříve mohla. Okamžitě plavala k němu a čekala, až nabere více sil, aby jeho tělo vyzvedla a mířila s ním opět k mořské hladině. Když se ho pokoušela vzít za paže, zavadil přezkou Cocky o jednu ostrou skálu a ošklivě si tím poranil pravý loket stejně jako si ona poranila obě ruce, nevšímaje si krve utvářející ve vodě jakési malé, zatočené prstence. Temperance se snažila přezku uvolnit, ale ta držela jako přikovaná. Až po několikátém pokusu se jí přece jen podařilo přezku vytáhnout. Vložila ji do své kapsy u kalhot a následně vyzvedla Bootha před sebe, aby ho dostala k hladině. Plavali za světlem. Both v bezvědomí a Temperance téměř vyčerpaná, avšak netrácela víru, neboť právě víra ji nesla kupředu, pomáhala jí překonat určené překážky, jakým se neustále vystavovala a jímž čelila pro něho, pro jeho záchranu, protože jí byl vším...vším, co by popsala těmi nejkrásnějšími slovy, kdyby jen mohla...jenomže s tím rozdílem, že on by ji neposlouchal...ne teď...

S naprosto odzbrojujícím pocitem se nadýchala čerstvého letního vzduchu, šťastná za sluníčko svítící na nebi a především zdařilý výkon dostat Bootha nad hladinu, jemuž předcházel cíl se značně kladenými ambicemi a významným odhodláním.
Nyní plavala na moři, zavěšená o těžké tělo Bootha, snažíce se s ním doplavat až ke břehu. Břeh byl však dosud v nedohlednu a Temperance už neměla tolik sil co předtím. Bolely ji ruce i nohy, přála si odpočinout, ale uvědomovala si, že kdyby přestala, bylo by po všem a své životy by tak ukončili v rozlehlém nekonečnu...
Představa o společné smrti v objetí se Temperance docela zalíbila, avšak nebrala ji vážně...raději by ho viděla zdravého a veselého..po svém boku...

A když moře zčistajasna ozářily paprsky slunce, vynořil se zpod hladiny delfín břidlicově šedé barvy. Naložil tělo Bootha na svůj hřbet a uháněl s ním ke břehu. Poté se vynořil ještě jeden delfín, jenž nabídl Temperance, aby mu položila ruce kolem hřbetu, a tak se zachovala dle jeho náznaků. Náhle se společně klouzali na lámajících se vlnách až k samému břehu, kde se ho Temperance pustila, poděkovala mu za pomoc a běžela urychleně k Boothovi ležícímu pár metrů od ní.
Vypadal, jakoby již na tento svět nepatřil, bílý jako stěna, neschopný pohybu. Temperance se chtělo brečet, ale potlačila slzy v sobě. Naklonila se k němu a provedla dýchání z úst do úst, několikrát za sebou. Neopomněla ani tlačení dlaní na hruď, aby mu navrátila kyslík do plic.
T: ''No tak, Boothe, nevzdávej se!'' a zkoušela mu dál poskytnout první pomoc.
T: ''Ty jsi silák, žádný slaboch! Zvládneš to, tak bojuj! Bojuj, kruci! Ty musíš žít!'' povzbuzuje ho svými slovy k procitnutí. Snaží se mu promluvit do duše.
Jakmile nabírá na hlase a její pochyby se zveličují, probírá se Booth z bezvědomí a pomalu mhourá očima. Temperance vytrysknou slzy dojetí.
T: ''Nevzdal si to.'' cítí se jako znovuzrozená a okamžitě ho objímá.
S: ''Proč se nemůžu pohnout?'' panikaří Seeley.
T: ''Neříkej, že máš bolesti. Prosim, ne...'' pláče Temperance nad jejich neštěstím, jež je postihlo.
S: ''Pálí mě srdce, bolí mě nohy, jako když do nich pilou řežou..co se stalo?'' nedokáže si vybavit věci minulé, předešlé...
T: ''Někdo tě nalákal na moře, pak si upadl v bezvědomí a málem si se úplně utopil.'' klepe se zimou po celém těle.
S: ''Zachránila si mi život.'' pokouší se o úsměv, ale ve výsledném provedení působí spíše vynuceně, jak ho trápí úbytek vlastních sil.
T: ''Udělal by si to samé.'' usmívá se na něho.
S: ''Ale teď nemůžu...'' podléhá svému trápení.
T: ''Boothe, budeš v pořádku, já tomu věřím.'' utěšuje ho.
S: ''A co když ne?'' má obavy.
T: ''Budeš, vím to. Jsi statečný a vždycky bojuješ do poslední chvíle.''
S: ''Nezbývá mi moc času...'' reaguje jako pesimista.
T: ''Co to povídáš? Máš ho spoustu, jen tomu dej šanci.''
S: ''Nevím, jestli to dokážu...mé dny jsou sečteny...'' propadá beznaději a bezmoci.
Temperance ho vezme za ruku, zahledí se mu hluboko do očí a dlouhou chvíli ho pouze pozoruje...se slzami v očích...strachujíce se, že má pravdu...strachujíce se o zbytečnost snahy, jakou vkládala do jeho vysvobození, aby opět procitl...
Copak mohla milovat a trpět zároveň? Takový zármutek, oduševnělý žal, souboj s minutami...
Že by vážně nezbývalo mnoho času a ztratila ho nadobro? Co by se dělo potom? Žila by tentýž život co nyní? Jak by se vyrovnala s jeho odchodem na věčné časy?
Neznala odpověď...a ani ji nechtěla znát...
T: ''Nedovolím, aby se nám cokoliv postavilo do cesty.'' praví rozhodně.
S: ''Nám?'' diví se Seeley.
T: ''Ano, nám.'' přesvědčuje ho Temperance o svém tvrzení. ''Hned, jak mi došlo, že jsi ve velikém nebezpečí, utíkala jsem na pláž a rozběhla se směrem k moři. Doplavala jsem až k místu, kde ses potopil, nehledě na vlny a já se potopila též, abych Tě našla a z hlubin vysvobodila..Netušíš, kolik práce mi dalo dostat tě odtamtud. Mohl si tam umřít, ale naštěstí se tak nestalo, protože jsem jednala, dokud bylo třeba, abych ti pomohla.''
S: ''Děkuju, Kůstko, ale možná je už pozdě..'' tváří se strhaně.
T: ''Nikdy není pozdě...Ty se uzdravíš.'' vtlouká mi do hlavy.
S: ''Postarej se o Pakera.'' praví náhle.
T: ''Postaráme se o něho spolu.'' doufá Temperance.
S: ''A kdyby ne...vím, že si poradíš...má tě rád a ty jeho..'' zápolí s vnitřními démony, jež ho zevnitř vysávají.
T: ''Jsi jeho otec. Potřebuje tě.'' odmlčí se a pokračuje: ''Já tě potřebuju.''
S: ''Nikoho jsem nikdy víc nemiloval než tebe.'' pronáší upřímně.
T: ''A proto musíš žít, abychom se mohli vzít.''
S: ''Ty by sis mě vzala?''
T: ''Boothe...nic by mě neučinilo šťastnější než být tvou ženou.''
Seeley jí však nestihne říct vše, co má na srdci. Přepadává ho úzkost a špatně vidí...
T: ''Boothe?''
Seeley neodpoví, propadá stavu ochromení.
T: ''Boothe! Boothe!''
S: ''Kůstko...dávej na sebe pozor..'' vydá ze sebe poslední slova a poté podléhá svému nešťastnému osudu...
T: ''Nee! Boothe, nee!'' vzlyká a cítí se poražená.

...

Temperance se prudce probouzí a trvá jí několik minut než si uvědomí, že se jí o jeho smrti pouze zdálo.
Sáhla po svém polštáři, na kterém ležela a zjistila, že je celý mokrý...od slz...zřejmě svůj sen přenesla do reality, neboť se do něj takříkajíc převtělila.
Ihned popadla mobilní telefon na nočním stolku a zavolala Seeleymu.
S: ''Ahoj.'' praví rozespale a zíve do telefonu. ''Kolik je hodin?''
T: ''Půl čtvrté ráno.'' dostává se mu odpovědi.
S: ''Kůstko, děje se něco?''
T: ''Nemohu spát. Zdají se mi samé noční můry.'' povídá mu s vystrašeným tónem v hlase.
S: ''Tak budeš spát nějakou dobu u mě.'' navrhuje nečekaně.
T: ''U tebe? Né, to nejde.'' odmítá jeho návrh.
S: ''Ale jde. Jedu pro tebe.'' ukončuje telefonát.

Takovou reakci od něho vážně nečekala, avšak byla za ni vcelku ráda, poněvadž s ním chtěla mluvit osobně a sdělit mu, co se jí ve snech vlastně zjevovalo..Třeba by jí dovedl utěšit a od nočních můr oprostit...
Protože mu důvěřovala jako nikomu jinému a on důvěřoval jí...

...Byli zkrátka přáteli s možností navázání hlubšího vztahu...


- - POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ - -
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bones1 bones1 | Web | 28. března 2011 v 16:28 | Reagovat

Jo jo jo a ešte raz jo ...spať u neho :-D ja chceeem ďalšiu čaaaasť! :-D

2 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | Web | 28. března 2011 v 16:36 | Reagovat

zajímavé a krásné!! ale nějak se do toho zamotávám!! myslela jsem že toto je její sen v té nemocnici! no snad se z toho brzy rozmotám:D

3 Nikol - autorka blogu Nikol - autorka blogu | Web | 28. března 2011 v 16:45 | Reagovat

nechám průchod vaší představivosti, ale můžu ti napovědět, že jde o sen, se kterým se Kůstka svěřila Boothovi u něho doma, což se objeví v dalším díle..(prozrazeno :-D) a jde tedy o jeho další vzpomínku, jež mu utkvěla v paměti a jež bude navazovat na budoucí děj v povídce..;-):-) takže věřím, že po skončení povídky se z toho úplně rozmotáš, což nebude mít dlouhého trvání, jelikož už zbývají jen dva 2 díly do jejího zdárného konce..

4 Domí Domí | 28. března 2011 v 17:13 | Reagovat

sice to moc nechápu:D ale moc se mi to líbí:) snad se brzo uvedu od obrazu:)):P

5 Kája Kája | 28. března 2011 v 17:31 | Reagovat

krása, nádhera....opravdu moc krásně napsané, moc se mi to líbí...co líbí, já tu povídku miluju :-D

6 ange999 ange999 | 28. března 2011 v 17:50 | Reagovat

náááádhera :-) jáj tak teraz sa už eviem dočkať ďalšej časti  jooj ??? :-)

7 Karamelka Karamelka | Web | 28. března 2011 v 18:35 | Reagovat

chudák Tempy :-(, ale je super, že bude spát u Bootha :-D aspoň má něco na těch nočních můrách pozitivní :-), je to moc nádherné :-) :-) :-)

8 sharya sharya | 28. března 2011 v 20:47 | Reagovat

je to nadherné ;-) ale jen dva díly? O_O to mi nemuzes udelat :-D ale kazdopadne nadherny a tesim se na dalsi cast ;-)  :-)

9 Minnie Minnie | 28. března 2011 v 22:11 | Reagovat

skvelééééé už sa nemôžem dočkať pokráčka ;-) si super moc sa mi to páči ? :-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama