5. díl - Vzplanutí dvou těl

11. dubna 2011 v 16:55 | Nikol - Elfi |  © Povídky na pokračování


















...................

5. díl - Vzplanutí dvou těl


Duše, sebevíc pošramocená, nemůže být oddělena od všeho jasného, zřetelného, vábivého jako je radost samá a pokusí-li se kdokoliv pod kůru tvrdou, těžce prolomitelnou proniknout, pak byl obdařen neskonalým štěstím, jakého se mu dosud nedostalo. Kam doteď nedosáhl, tam nyní jeho ruka dosáhne a může-li stoupat výše, jak se mu zlíbí, pak dolétne i tam, aniž by se o cokoliv strachoval, protože vše, co se mu nepřístupné jevilo, je nyní na dosah...na dosah ruky...a stačí jen otevřít náruč svou a nechat do ní proklouznout svou osobu milovanou...námi velmi obdivovanou.

Slýchávali mnohá slova zvláště cenná, jež vycházela z úst jejich přátel, jež jim přikládali důležitou váhu, avšak ani jeden z nich nebyl dost odhodlaný, aby prolomil zeď opatrnosti, jisté zdrženlivosti a spočinul tomu druhému v náruči. Obavy se dostavily vždycky, ať už žádali, jak chtěli, aby jim zamezili, leč nedokázali jim poručit, neboť si šli svou cestou a přepadávaly je v těch nejméně očekávaných chvílích, což se jim v nejmenším nezamlouvalo. Raději by se nad nepříjemnosti a překážky povznesli. Kéž by našli přijatelné východisko...říkali si v duchu.


S: ''Můžu ti nabídnout další deku, jestli chceš. Na brzké ranní hodiny hlásí extrémní chladno.'' vyjádří se Seeley, zatímco vytahuje zpod postele z šuplíku načechrané polštářky.
Kůstka je stále poněkud rozčarovaná ze skutečnosti, že u Bootha stráví noc. Znepokojovalo ji zvláštní spojení mezi nimi a napětí udržované po dlouhá léta vzájemné spolupráce. Nechtěla udělat nic, čeho by mohla litovat a zároveň se přemáhala nepodlehnout pokušení. V jeho společnosti zkrátka nikdy nebyla svá a nebyla si jistá, jak dlouho setrvá u zdrženlivosti a kdy se naopak poddá svádějící touze...
Bylo tolik nevyřčených slov...a oba si plně uvědomovali, že jejich čas na mlčení se pomalu krátí...
T: ''Zásobena tvými dekami, pokrývkami a polštářky se extrémnímu chladnu, jak ty říkáš, určitě vyhnu.'' neodpustí si vychytralou poznámku.
S: ''Hodit se ti rozhodně můžou.'' mkrne na ni.
T: ''Jo..díky.'' podotkne nakonec.
S: ''A kdyby si cokoliv potřebovala, stačí zaťukat na moje dveře.''
T: ''Dobře.''
Následně Seeley zasouvá šuplík zpátky na své místo a přechází ke dveřím. Pohlédne krátce na Temperance a vychází z pokoje pro hosty. Nezapomene za sebou zavřít dveře.
Kůstka se ihned převlékne do své noční košile a zachumlá se do deky, neboť jí skutečně začíná být chladno...Usoudí, že měl možná pravdu, když mluvil o chladném ránu, ale raději nad tím moc nepřemýšlí, protože je již velmi utahaná a ráda by se prospala...
Proto zavírá oči, nechává mysl proplouvat a pozvolna usíná...

Seeley se mezitím snaží usnout, ale ať se snaží, jak chce, spánek se stále nedostavuje...
Namísto toho, aby jen tak ležel v posteli a pořád sebou chrul, vstane a zamíří do kuchyně. Otevře lednici a vyjme z ní láhev mléka. Poté se přesouvá ke kuchyňské lince, naleje si plnou sklenici a naráz ji vypije.
Jelikož se necítí příliš unavený, usadí se pohodlně ve svém křesle a zapne televizi. Přitom se mu v hlavě rodí obraz Kůstčina obličeje a provází jej po celou dobu sledování nesmyslného pořadu o uřvaném hafanovi.
Když ho televize s postupem času omrzí, vypne ji a a následně vytuhne, neschopen již vnímat nic kolem ani žádné tlumené zvuky či nespočetné množství myšlenek...teď je tu jen on a jeho uvolněná, odpočívající mysl...

Kde jsi? Halo? Kam si zmizel? Vrať se! zaslechne Seeley povědomý hlas ve chvíli, kdy se domnívá, že se mu to jen zdá..
Jakmile však hlasy zazní hlasitěji a Seeley sebou praští na zem, zamíří do pokoje pro hosty a nestačí zírat, jak vytrvale sebou Kůstka škube.
Okamžitě sbírá ze země její deku, kterou zřejmě pohodila během výkřiku a poté s ní několikrát za sebou zatřese, neboť se nemíní dívat na její zneklidňující počínání.
S: ''Kůstko, prober se!'' volá na ni svým mužným hlasem.
Temperance se co nevidět probírá a potom, co se vzpamatuje, mu hledí zpříma do očí.
T: ''Co se děje? Kde to jsem? A proč se tváříš tak vyděšeně?''
S: ''Bál jsem se o tebe..strašně si sebou šila...'' praví upřímně.
Temperance náhle slzí oči, nejen nad slovy, které právě pronesl.
S: ''Můžu k tobě?'' táže se nečekaně.
T: ''Budu jedině ráda.'' usměje se na něho na krátký moment.
Seeley si lehne do postele, přitáhne si druhou deku pohozenou stranou a natočí se na bok směrem k ní.
T: ''Klepou se mi ruce.''
S: ''Nejspíš si ještě vyklepaná z toho ošklivého snu.'' uchopí její chvějící se ruku do své a proplete své prsty s těmi jejími.
Kůstka pomalu cítí, jak přenáší teplo do jejího rozechvělého těla.
S: ''Už je to lepší?'' zeptá se po chvilce.
T: ''Mnohem lepší než před okamžikem.'' podívá se mu hluboko do očí, načež jí Seeley její upřímnost oplácí stejnou mincí.
S: ''Jestli chceš, můžež u mě zůstat, jak dlouho budeš potřebovat.''
T: ''Díky, Boothe...''
Potom vedle sebe usínají, opojeni vzájemnými, intenzivními city a propleteni svými prsty, odplouvajíce na širé moře vzpomínek a neskonalého štěstí...

Ráno se Seeley probouzí jako první. Opatrně se vyvleče z objetí, v němž spolu usnuli a přesouvá se potichu z pokoje do koupelny.
Temperance se mezitím probírá a připomíná si každou chvíli z již uplynulého, brzkého rána.
Poté se stejně jako on předtím zvedne z postele a přemístí se do koupelny, odkud má následně namířeno do kuchyně.
T: ''Dobré ráno, Boothe.'' zdraví Seeleyho do nového dne.
S: ''I tobě, Kůstko. Spala si dobře?'' projevuje zájem.
T: ''Jako zabitá, tudíž skvěle.'' mrkne na něho.
S: ''To mě těší. Včera si nevypadala zrovna nejlíp, trochu jsem se o tebe bál..'' podotýká starostlivě.
T: ''Neboj, Boothe, už je to pryč.'' věnuje mu překrásný úsměv a Seeley jej se vší vřelostí přijme.
T: ''A copak to vlastně připravuješ?'' pohlédne na malou hostinu na jídelním stole.
S: ''Snídani, na které si pochutnáš.'' vrhne na ni oslnivý úsměv.
T: ''Musím uznat, že to vypadá chutně a lákavě...úplně všechno.''
Následuje společná konverzace u stolu a výměna hřejivých pohledů.
S: ''Vzhledem k tomu, že Parker je vhorách s Rebeccou a já mám čas, co kdybychom si vyrazili my dva?''
T: ''Říkáš to, jakobys mě zval na rande.'' vypustí z úst nevšední větu.
S: ''Možná že jo.'' flirtuje s ní.
T: ''A možná taky ne.'' flirtuje s ním též.
S: ''Uvidíme.''

Brzy po obědě tedy vyrazí do přírody, neboť právě tam měl Seeley namířeno. Chtěl vzít Temperance na jedno místo, kde určitě dosud nebyla.
Začali procházkou lesem, pozorovali srnky z povzdálí, Temperance nad nimi doslova žasla a Seeley si vychutnával jedinečný okamžik vidět Kůstku obzvláště šťastnou...
V tu chvíli viděl, že nikdy nikoho nebude milovat více než ji...
Když srnky nakonec zabíhali do temných zákoutí lesa, vzal Seeley Temperance za ruku a běžel s ní na blízký kopec, odkud měli výhled na celý Washington D. C.
Oba byli ještě zadýchaní, sotva popadali dech, ale přesto jim bylo krásně.
S: ''Vyskoč mi na záda, ponesu tě.''
T: ''Proč? Chceš si snad zničit záda?''
S: ''Jen mi důvěřuj, nemáš co ztratit.'' dovoluje si být šarmantní.
Kůstka posléze udělá, oč ji žádá a vyskočí mu na záda, načež se Seeley zvedne, pevně si ji přidrží rukama, aby mu nevyklouzla a běží s ní z dlouhatánského kopce dolů.
T: ''Co blbneš, Boothe? Zbláznil ses?'' a směje se dál, poněvadž nevěří vlastním očím, k čemu ji Seeley přemluvil.
S: ''Není to báječný?''
A kupodivu musela přiznat, že báječné to opravdu bylo, jakoby spolu běželi celou věčnost a Temperance nechtěla přestat...cítila se zkrátka jako štěstím obdarovaný člověk...

Doma u Bootha se pohodlně usadili na jedné pohovce a Seeley započal konverzaci..
S: ''Povíš mi, co se ti to tak ošklivého včera zdálo než jsem pro tebe přijel?''
T: ''Nevím, jestli bys to chtěl slyšet...'' má pochybnosti.
S: ''Kůstko, víš, že mi můžeš svěřit cokoliv.'' hodí na ni prosebný pohled.
T: ''Ve snu se mi zjevily dvě postavy...dvě známé tváře, ty a já...jenomže jsme nepůsobili šťastně, ba naopak tížili nás nadcházející události, aniž bychom tušili, co přijde...''
S: ''A co se stalo?'' zajímá se Seeley.
T: ''Umřel si...a já...nedokázala jsem tomu zabránit...cítila jsem se fakt hrozně...nemohla jsem ti nijak pomoct a nebýt toho snu, nejspíš bych si neuvědomila spoustu věcí a nedošlo by mi, jak moc jsi pro mě nepostradatelný.''
S: ''Kůstko, pojď sem.'' přitáhne si ji blíže k sobě a následně se obejmou.
T: ''Mám strach, Boothe.'' ukáže svou pravou tvář.
S: ''Neboj se, spolu ho překonáme.'' zahledí se do jejích laskavých očí a pronese: ''Ani netušíš, jak výjimečnou ženou pro mě jsi. Nejraději bych tě celou oprostil ode všech nepříjemných vidin.''
T: ''A co ti v tom brání?'' nakloní se svým obličejem k jeho.
S: ''Tvá dokonalost.''
Temperance na jeho odpověď zareaguje velmi spontánně, odepne mu knoflíky u jeho bílé košile a poté ji z něho svleče.
T: ''Nejsem dokonalá, uvidíš sám.''
Seeley je jí natolik okouzlen, že už ztrácí veškeré zábrany a zamilován do této ženy, poblázněn celou její bytostí, políbí ji vášnivě na rty a vysvleče ji z letních šatů. Položí ji na pohovku, pohladí po vlasech, pár pramenů projede jemnými pohyby svých prstů a poté bez jakéhokoliv dalšího zdržování pronikne do jejího slastného světa uspokojení, kde čeká je společný vrchol vzrušení a blaha, kde oba ponechají svou největší touhu, jak dlouho budou chtít...
Někdy věřili, že jim dojdou síly a vzplanou v nejméně očekávanou chvíli, ale že by elektrizující a pulzující spojení přesahovalo všechny meze, je nenapadlo ani náhodou...

Copak bylo možné, aby se naladili na stejnou vlnu? Iracionální a racionální člověk...
Nic není nemožné...dvě těla sebevíc rozdílná mohou splynout v jedno...Dvě těla v jednom ohni...a jejich splněná přání...

...Možné je opravdu cokoliv...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Minnie Minnie | 11. dubna 2011 v 17:50 | Reagovat

tak toto je fakt BOMBA :-D jak to robíš úplne skvelé :-) teším sa na pokračovanie :-) ;-) a moc...moc...moc :-D

2 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 11. dubna 2011 v 18:59 | Reagovat

moc hezké, ten úplný závěr se mi líbí, protože je pravdivý! a to jak spolu tráví chvíle je krásné, akorát se v té povídce ztrácím:D snad to ale pochopím z poslední část jak se co má :-) a když jsme u ní, kdy bych ji mohla očekávat?? je to toiž naprosto úžasné!!

P.S. u mě je také další část povídky :-)

3 bones1 bones1 | 11. dubna 2011 v 19:10 | Reagovat

Waaaaaaau!....to je úúúžasnéé...a hlavne ako tam spolu behali:D ale zlatý sú...no a potom prišlo to na čo čakáme aj v serialu(lenže serial nám to zatiaľ nechce dopriať) ty ,ale nás máš rada a dopraješ nám to:-) vážne sa teším na pokráčko! :-D

4 sharya sharya | 11. dubna 2011 v 20:43 | Reagovat

waaau...miluju tvoje ff :-) a uz se moc tesim az nam nadelis dalsi dil. Touto ff jsi mi zvedla naladu a torchu jsem se odreagovala ;-) diky :-)

5 Karamelka Karamelka | Web | 11. dubna 2011 v 21:08 | Reagovat

to je tak sladké! nádherný začátek, nádherný konec...prostě celá povídka je nádherná a taky bych je chtěla vidět, jak Booth utíká s Kůstkou na zádech :-D...je to dokonalá povídka!! :-) :-)

6 Kája Kája | 12. dubna 2011 v 12:28 | Reagovat

tak tento ídl překonal naprosto všechny předešlé...je ot dokonalé, nádherně popsané, dokážeš vyjádřit všechny jejich pocity tak detailně, že se do nich člověk dokáže vžít :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

7 Juka Juka | E-mail | 12. dubna 2011 v 13:53 | Reagovat

pěkné, pěkné!!! jen tak dále :):):) ;-)

8 Domí Domí | 12. dubna 2011 v 18:37 | Reagovat

je to suprový :-) škoda, že je to předposlední díl :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama