6. díl - Povzneseni vírou

17. dubna 2011 v 17:00 | Nikol - Elfi |  © Povídky na pokračování













...............................................

6. díl - Povzneseni vírou

( poslední část)



Střípky jedné duše, oddělené od těla se zcela unášely v tichém, všudepřítomném vánku. Svou průsvitností odrážejíce se na hladině řeky a lámajíce se na stále menší zlomky, sotva okem viditelné. Duše zbavena pocitů výčitek, smutku a bezmoci, nahrazena novými, slovy nepopsatelnými znaky, udávajíce důležitost pro zacelení starých ran z dob nejtěžších rozsudků, sebeobviňování a jednoho velkého, bolestivého pátrání po nápravě nevídaných skutků, jimž nedokázal zabránit. Ten, komu se poštěstilo strávit s láskou všemohoucí dny neobyčejné, byl náhle doslova rozpolcen skutečnostmi, jež udeřily silou ničivou, napáchající škody všude kolem něho a co bylo zpravidla nejmilejší se měnilo v nejhrůznější a nejstrašidelnější...jako černočerná jáma, do které se padá snadno, ale vylézt z ní je přímo nadlidský výkon.



Jak ubíhaly měsíce a Seeley si užíval výjimečné společnosti, jíž nemohl být nikdo jiný než jeho drahá Temperance, zdráhal se připouštění si zlých předtuch, jež ovládaly jeho mozek téměř každé noci. Jakoby nebylo cesty úniku ze zajetých kolejí přítomných obav, jakoby ztrácel pochopení pro mystičnost prapodivných sebebojů. Však měl vše, po čem prahl a nechtěl o své bohatství v podobě nejmilovanější osoby jen tak přijít. Miloval ji přespříliš, aby se mu vytratila před očima. Bál se vlastních myšlenek. Chtěl utéct, ale nevěděl kam...Jediné, co věděl, bylo, že nehodlá odejít bez ní...aniž by ji ponechal svému osudu...tam, kde se nacházela...tam, kde byl s ní...

Doma u Temperance s šálky horké kávy na podložkách na stole, sedíce těsně vedle sebe a Booth, hladíce její zakulacené bříško, zlobíce se na ni kvůli některým tajnostem...
S: ''Proč to ví všichni dřív než já? Tuhle novinku bych chtěl jako správný, budoucí tatínek znát první.''
T: ''Kolikrát ti mám vysvětlovat, že mají dar číst v mysli, jakmile tomu přikládáme větší důraz, aby na nic nepřišli.''
S: ''Jenže všichni na to přišli a mně se nic přednostně neřeklo.''
T: ''Nezlob se na ně, Seeley. Nemůžou za to, mají nás rádi. Vždyť víš, že na Angelino těhotenství taky každý kápl.''
S: ''Jo, jenže...'' Kůstka mu přikryje ústa a vtiskne mu něžný polibek na rty.
T: ''Je snad ještě něco, co by si rád podotkl?''
S: ''Vlastně už jen...'' přivine si ji k sobě a políbí ji na čelo a poté na bříško, aby se plod uvnitř ní necítil ukřivděný.
S: ''Ani nevíš, jak jsem šťastný! Budeme mít miminko! Ty a já.'' jásá.
T: ''Umíš si to představit? Já budu miminko vozit v kočárku a ty ho pak nosit na zádech a posléze na ramenou?''
S: ''Samozřejmě, že umím.''
T: ''Fakt? Protože to bude naše dítě, vychovávané s láskou?''
S: ''Přesně tak.'' usměje se na ni zeširoka.
Říkal si v duchu, jak mohl jednat tak unáhleně a rozporuplně, bez náznaku očekávané reakce. Vždyť se dozvěděl tu nekrásnější novinu, jakou mu kdy Temperance oznámila...
...Stačil jediný večer a předpověděl mnohé...přinesl jim nesmírně cenný užitek...

......

Nespočet dokonalých vzpomínek, obracejíce svou pozornost do své příjemně prožité minulosti, v níž pobýval po boku Kůstky, jakožto své přítelkyně, kde sdíleli momenty nejžádanějších splnění, jichž společně docílili jako celistvý pár vydávajíce se na společnou pouť životem.
Nic nemohlo být hezčí než pár nádherných zážitků a cituplné dny se vzájemnou společností.
Vše kolem nich ožívalo, bylo jim opravdu dobře.
V současné chvíli se však probíral z nekonečného řetězce snů do reality a div se mu nepřitížilo, jelikož zbystřil a rozpoznal tvář zcela vybledlou, unavenou, jako života zbavenou...
Kéž by nepatřila právě jí...jak by se hned cítil lépe, kdyby zjistil, že je již v pořádku...mimo ohrožení života..navracejíce se mu, aby si nepřipadal tak nostagicky, aby se nechtěl vytratit z těchto depresivních prostorů a naopak poznal, že zázraky se dějí a radoval se z jejího probrání...jenomže jeho láska tu ležela na posteli, jakoby se už nikdy probrat neměla a potřebovala odejít na lepší místo, čímž by úplně zamezila svým bolům uvnitř svého nitra...
Nedávalo mu smysl, že se její stav stále nelepší...přikována ke smrtelnému lůžku a Seeley, truchlící pro její mizivou sílu, kterou ještě před nedávnem vlastnila...
S: ''Kůstko, neopouštěj mě. Koho jiného bych mohl milovat takovým způsobem jako tebe? To ty si obohatila můj život a dala mu nové rozměry. Vždycky si tu byla, kdykoliv jsem tě potřeboval, tak tě prosím, prosím neodcházej, buď tu se mnou. Nechci být bez tebe.'' promlouvá k ní a tiskne jí ruku.
Přichází pan doktor, aby se na svou pacientku podíval a jakmile spatří Bootha u jejího lůžka, pousměje se a poté opět zvážní.
PAN DOKTOR: ''Měl byste si jít domů odpočinout, postaráme se vám o ni.''
S: ''Já vím, že ano, ale trvá to už dlouho...Neexistuje způsob, jak její léčbu uspíšit?''
PAN DOKTOR: ''Dovolujete si snad zpochybňovat ověřené léčebné postupy?'' nasadí vážnější obličej.
S: ''Ne..to bych si nedovolil..mrzí mě, jestli si to myslíte...Mně teď nezáleží na ničem jiném než na jejím uzdravení, zkuste mě pochopit.'' vysvětluje Seeley zdrceně.
PAN DOKTOR: ''Já vám rozumím, pane Boothe, avšak pacientka zatím není schopna reagovat, ztratila spoustu krve a odmítá nitrožilní výživu. Dejte jí proto čas na vzchopení. My se nevzdáme, uděláme, co bude v našich silách, abychom jí pomohli.''
S: ''Děkuju, doktore...oceňuju vaši snahu, ale někdy je to vážně těžké...''
PAN DOKTOR: ''Přijdu se na ni podívat později, ano? Ještě mám pár pacientů ve vedlejším pokoji.''
S: ''Ovšem.''
Počká, až doktor odejde a propukne v neutišitelný pláč, který sílí s každým nadechnutím i vydechnutím.
Přál by si tu ležet místo ní, ulevit její bolesti, netrpět v takové nesnesitelné intenzitě.
Čím více se soustředil na svou mysl a obracel se k Bohu, tím více rozpoznával pravdu, jaké se doteď vyhýbal...Šance jsou jedna ku tisíci...Někdo vítězí, jiní prohrávají...Jak moc bude usilovat o vysvobození z této stěžejní situace, tak moc bude jeho modlitba vyslyšena...Svůj osud si volí sám...Není kam spěchat, není úkrytu...teď a tady bude bojovat...vloží veškeré prostředky do svého boje a vybaven vlastními zbraněmi se pokusí o nemožné...Přece ji tu nenechá v poškozeném stavu...přece nezůstane sedět na místě a hloupě vyčkávat...Je načase ukázat svou odhodlanost a připravenost pro skutky nadešlé...pro případné, nevyžádané okolnosti, ať už v jakékoliv podobě...

...A jako v pomatení smyslů, pocítil nepatrné pohnutí známé ruky ve své. Pomalu se dotýkala svými prsty jeho dlaně a pozvolna otevírala oči...Seeley v mžiku reagoval a posunul se na židli blíže k ní, aby si ji mohl pořádně prohlédnout, zda se mu o jejím probrání pouze nezdá, neboť se v poslední době v jeho hlavě mihlo tolik děsivých imaginací, že je sotva dovedl všechny naráz vstřebat.
Temperance pevněji stiskla jeho ruku a několikrát zamrkala směrem k němu. Seeley se k ní naklonil a věnoval jí jedinečné políbení, jaké Kůstka se vší láskyplností opětovala.
S: ''Jak se cítíš?'' táže se se vší zvědavostí znatelnou v jeho rozradostněném obličeji.
T: ''Jako posečená tráva.'' odpovídá poněkud chraplavým hlasem, pobírajíce sílu k dalšímu mluvení.
S: ''Tomu úplně nerozumím.'' dodává Seeley zmateně.
T: ''Ráda ti to vyložím, ale mohl bys mi nejdřív podat vodu, prosím? Vyschlo mi v krku.''
S: ''Určitě.'' podává jí sklenici s neperlivou vodou, položenou na stolku.
T: ''Když sekáš trávu sekačkou, bolí jí to, ale tomu žádný normální člověk neuvěří...pouze za předpokladu, že není tou posečenou trávou, co se musí následně zregenerovat.''
S: ''To je..logické.'' poznamenává Seeley zaujatě.
T: ''Viď že jo?'' vycení na něho zuby.
Booth se její poznámce od srdce zasměje a potom pokračuje ve svých myšlenkách...
S: ''Miluju tě, Kůstko.'' zazáří mu oříškové oči nejkouzelnějším žárem, jaký je přípustný.
T: ''Já tebe taky, Boothe.'' praví s nesmírnou upřímností.
S: ''Už mi nikam odcházej.'' neodpustí si vyslovit svou předešlou obavu.
T: ''Kam bych chodila? Nebyla jsem pryč ani předtím, byla jsem tu s tebou...celou dobu.''
S: ''Přesto...zůstaň bez ohledu na tíhu světa. Bál jsem se o tebe.''
Kůstka ho pohladí po tváři a pronese: ''Měl by ses oholit.''
S: ''Provedu.'' vykouzlí jeden ze svých oslnivých úsměvů.

O týden později Temperance propustili do domácího doléčení. Booth si ji vzal na starost a hýčkal si ji, neboť nic pro něho nebylo důležitější než její přítomnost. Zasypával ji komplimenty, byl pozorný, hodný a zejména ohromně pečovatelský. Se vším jí pomáhal, dokud se úplně neuzdravila. Krmil ji a jejich miminko vanilkovým pudinkem, dívali se spolu na bláznivé komedie pro děti a řehtali se od rána do večera, což jedině prospívalo jejímu těhotenství...

...Jejich životy se opět navrátily do původního veselí a žilo se jim snáze...


ZÁVĚR



Uběhly dva roky a Temperance se Seeleym se rozrostli o jednoho malého drobečka.
Jak šel čas, rostlo i jejich děťátko, jejich překrásná holčička Melodee, na jejímž jméně se dohodli ihned po jejím narození. Temperance tehdy vytryskly slzy dojetí a Seeley choval jemně v náručí jejich malinkou holčičku...
Dnes jsou všichni tři o dva roky starší a Booth s Kůstkou zkušenější, vyrovnanější, silnější a především šťastnější...Těšilo je, že jejich dcerka užívá života plnými doušky, třebaže jsou jí teprve pouhé dva roky a má celý život před sebou...
Měla Seeleyho vřelé, hnědé oči a chytrou hlavu po mamince...Co však převzala po obou rodičích, byla živost, s jakou se pouštěla do nového dne a s níž zakusila nové, neznámé věci.
Byla zkrátka dcerkou svých rodičů...výjimečnou, rozkošnou, s neuvěřitelnými nápady, jaké napadají jen málokteré děti v jejím věku...
Seeley a Temperance nemohli být pyšnější. Melodee byla zdrojem jejich radosti. Společně překonávali bariéry a bořili mýty...

Chodili na pláž a máčeli si nohy v přílivu. Stříkali po sobě vodu, utíkali před sebou a doháněli se. Seeley vzal Kůstku do náručí a běžel s ní do moře, kam ji pustil. Kůstka si zacpala pusu i nos a po dopadu se následně vynořila, aby do moře shodila i Bootha. Chtěla mu oplatit jeho předcházející počínání. Jejich dcerka Melodee se smála a přitom se jí blyštily oči díky paprskům večerního, zacházejícího slunce. Kůstka a Booth proto uháněli ke břehu pro Melodee a namočili ji v moři po bříško. Jí se to neskutečně líbilo a chtěla po nich, aby s ní točili ve vzduchu jako s vrtulníkem...Oba rodičové poslechli a točili s ní kolem dokola, namáčejíce jí ručky a nožky.

...A u nevšedních, procítěných a veselých dnů setrvaly po celou dobu jejich žití...nehledě na občasné přeháňky, jež se stejně nakonec přehnaly a na nebi tak opět vysvitlo sluníčko.


- - KONEC - -
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bones1 bones1 | Web | 17. dubna 2011 v 17:21 | Reagovat

krááááásne...vážne...dobre ,že sa prebrala..krásne je aj meno Melodee...a už si ich viem aj v tej vode...ako bláznili...veľmi krásna poviedka..:-)

PS. ááách keby sa tak len objavili vážne na ČR ,SR....áááách...,ale asi as to nestane :-(  :-)

2 Karamelka Karamelka | Web | 17. dubna 2011 v 18:43 | Reagovat

To je nádhera :-). To, co je psané potom, co odešel ten doktor mě dojalo :-). A to, jak dováděli spolu v moři, dokázala jsem si to představit :-) :-). Je to nádherně napsané, je to okouzlující a dokonalá povídka :-) :-) :-) Je škoda, že už končí, ale skončila nádherně :-) :-)

3 Karamelka Karamelka | Web | 17. dubna 2011 v 18:44 | Reagovat

[2]:
Krásnější konec jsme si nemohli přát, děkujeme :-)

4 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 17. dubna 2011 v 18:58 | Reagovat

je to moc hezké!! ještě že se Tempy probrala!! a jméno Melodee je úchvatné!! moc se mi líbí takovýý závěr!! doufám že budeš psát nějakou další povídku protože ti to jde výborně!! nechceš se tím živit :-D??

5 Minnie Minnie | 17. dubna 2011 v 20:49 | Reagovat

Vau to je nádheráááá :-D úplne genialálne-premyslený-emocionálny-a ešte neviem aký ... :-D záver :-) ;-) takýto záver som nečakala naozaj úplne BEST :-) :-D .. dúfam ,že už pracuješ na novej poviedke máš na to talent tak sa v ňom stále viac a viac zdokonaľuj ;-) ;-)  ;-)  ;-)  ;-)

6 Kája Kája | 18. dubna 2011 v 14:03 | Reagovat

nádherné zakončení ještě nádhernější povídky :-) Bylo to moc krásné, dojemné a především se to skvěle četlo :-) děkuji Ti za to, že jsi tuto povídku napsala a uveřejnila :-)

7 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 18. dubna 2011 v 21:35 | Reagovat

ahojky, njn ale on nic maskovat nemusel, bylo to pro něj mnohem lepší něž jen být s ní. Dávalo mu to pocit, že jsou rodina. A doufal že jednou budou!! A já mohu slíbit že budou!! Kdy?? to se dozvíš ale až později :-)

8 ange999 ange999 | 18. dubna 2011 v 22:01 | Reagovat

krááásny záver... a vďaka aj za celú túto úžasnú poviedku :D dúfam že ich bude ešte viacej... krása naoazaj :-)

9 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 19. dubna 2011 v 15:36 | Reagovat

ahojky!! opět díky za komentík!! ten tvůj fakt potěší!! jinak neim jestli se prozrazení dožiješ :D já se k tomu etě nedostala ale myslím že se k tomu brzy dostanu!! jsem o nějakejch 15 částí napřed :D tak uvidíme!! teď píšu jeden zlomový okamžik!! ale neboj jsou spolu, zůstanou spolu a jednou se to prozradí a to jakým způsobem se ti bude doufám líbit!! chtěla jsem to napsat ve stylu jak jsem si to pak přečetla u tebe, ale pozměním si to, aby to nebylo úplně stejné :-)

P.S. teda myslím že jsem to četla u tebe :D teď jak pořád čtu ty povídky tak se mi to zamotává :D

10 Domí Domí | 19. dubna 2011 v 20:57 | Reagovat

byla to krásná povídka :-) a to zakončení! :-P prostě boží.. doufám, že se tu objeví ještě nějaké ;-)

11 SergiooV SergiooV | E-mail | 16. ledna 2017 v 17:44 | Reagovat

I found this page on 18th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama